Okunoin - hřbitov, který není pro mrtvé

1 komentářů

Na vrcholu posvátné hory Kója, v hloubi temných cedrových lesů, stojí hřbitov. Hřbitov, který je jiný než ostatní hřbitovy. Ne snad proto, že je se svými dvě stě tisíci hroby největší v Japonsku a vine se lesem v délce dvou kilometrů. Ne proto, že tu najdete tisíc let staré hroby významných japonských vladců, samurajů a mnichů a ani ne proto, že na jeho konci stojí mauzoleum zakladatele buddhistické sekty Šingon, uctívaného mnicha Kúkaie. Hlavní důvod je jiný. Tento hřbitov není pro mrtvé. Ne pro mrtvé ve smyslu, jak smrt chápeme my. Na hřbitově Okunoin totiž nejsou pochovaná jen prázdná těla. Duše zesnulých tu čekají na spasení po boku mnicha Kúkai, který tu ve věčné meditaci očekává příchod budoucího Buddhy. Už 1181 let.



Číst dál »

Noc v buddhistickém klášteře sekty Šingon

2 komentářů

Každá správná cestovačka má pořádný zlatý hřeb. Nějaký velký sen, na který se celou dobu těšíte, takovou pomyslnou třešinku na dortu. My se snažíme každý náš výlet okořenit nějakým velkým zážitkem, na který budeme vzpomínat celý život. V Japonsku to bylo jednoznačně shukubo - ubytování v buddhistickém klášteře na posvátné hoře Kója. 



Číst dál »

Musí být domov jen jedno místo?

1 komentářů

Letošní Vánoce jsou už čtvrté, které trávím na cestách. Tak, jak jsem předtím Vánoce nikdy moc neprožívala, poslední roky mě vánoční nálada vždycky jaksi záhadně dohoní a začne se mi stýskat. Po sněhu, vánočce, bramborovém salátu, kaprovi ve vaně, cukroví, televizních pohádkách, světýlkách na túji před domem rodičů a hlavně po všech těch rodinných setkáních a oslavách, která mi jsou teď tak moc vzácná. Celý tenhle svátek má v sobě obrovskou dávku nostalgie, kterou krásně vystihuje tento citát:

„Vánoce jsou čas, kdy se vám stýská po domově, dokonce i když jste doma.“ - Carole Nelson Douglas

náš tradiční domácí bramborový salát

Číst dál »

Ósaka - jak se ujíst k bankrotu

0 komentářů

V Japonsku se říká, že lidé z Tokia ruinují své účty přílišným utrácením za kvalitní obuv, lidé v Kjótu za značkové oblečení a lidé v Ósace za dobré jídlo. Můžete hádat třikrát, který způsob rozhazování je nám nejsympatičtější :-). Samozřejmě Ósaka - třetí největší město Japonska, kterému se dříve říkalo Naniwa - kuchyně říše.



Číst dál »

Cestovatelská výzva: Pojďme být na cestách přítomní!

9 komentářů


Cestování jsem vždycky vnímala jako privilegium. Spousta lidí nemůže cestovat kvůli tomu, do jaké země a podmínek se narodili, jiní nemají dost peněz, některým nepřeje zdraví a spousta dalších má milión dalších důvodů. To, že jsem v těch pár procentech lidí, kteří mají tu možnost cestovat po naší úžasné planetě a poznávat cizí země, ekosystémy a kultury, je obrovská výsada. A já jsem za ni neskonale vděčná. Cestování pro mě vždycky bylo dobrodružství, útěk z každodenní rutiny, zkoušení nových věcí a poznávání sebe sama. Hlavním cestovatelským pocitem bylo vždycky "tady a teď." Kde jinde, než na cestách by člověk měl prožívat každou chvilku, vychutnávat tu nádheru, kterou má kolem sebe na plné doušky a nepřemýšlet nad všemi těmi starostmi, které nás v běžném životě tíží. Asi nám to ale není dáno. Nevím, jak to vnímáte vy, ale já už delší dobu pozoruju, že je okolo mě něco špatně, že se opravdu dobrovolně okrádáme o to nejcenější, co máme - reálné zážitky. Netýká se to jen cestování, ale u toho mě to bolí a do očí bije nejvíc.


Číst dál »

200 malovaných dveří Madeiry

2 komentářů

Je tomu už šest let, co se José Maria Montero procházel starou čtvrtí Funchalu, hlavního města portugalské Madeiry. Opuštěné obchody, zpustošené domy bez majitelů a nevlídná atmosféra města duchů na něj ten den tak zvláštně zapůsobili, že mu vnukli nápad. Nápad, který se proměnil v naprosto výjimečný umělecký projekt - artE pORtas abErtas.



Číst dál »

Hedvábné tajemství vesničky Ogimači

1 komentářů

Víte, z čeho se vyrábí tradiční japonské kimono? Jasně, z hedvábí. Ale víte, z čeho se vyrábí hedvábí? Z kukel nočního motýla bource morušového. Vypěstovat takového bource ale není jen tak, housenky musí během 30 dnů, po kterých se zakuklí, nabrat až 9 000 krát větší hmotnost a na výrobu jednoho kimona je potřeba hedvábí z 2100 housenek. Takovýto náročný proces už zaměstná pořádnou bandu lidí a zabere hodně prostoru, a tak Japonci vymysleli prostorné domy gasšo-zukuri. Z těch potom v údolí řeky Šo vznikaly celé vesnice specializující se na pěstování těchto hedvábných kukel a do jedné z nich, vesničky Ogimači, jsme se vydali na výlet.



Číst dál »

Jak se sushi train zvrhl v gastronomické orgie

1 komentářů

Po nabitém dnu stráveném v Kanazawě, úžasném méně známém městě gejší a samurajů, nám pořádně vyhládlo. Protože už to jsou téměř tři dny, co jsme měli naposledy sushi (a to je v Japonsku opravdu na pováženou), dnešní večeře je jasná. Pátráme na TripAdvisoru po nejlepším poměru ceny a kvality a necháme tento požadavek chvíli pochroustat v mobilu, který nám za chvíli vyplivuje jednoznačný výsledek - Morimorizushi! A tak se poprvé dostáváme do speciálního typu sushi restaurace, známé jako kaitenzushi, sushi go round, conveyor belt sushi, sushi train nebo prostě sushi vláček. Lepší místo, kde zažít toto gastronomické poprvé bychom těžko hledali. Tak pojďte taky ochutnat!



Číst dál »