10 věcí, které nesnáším na životě v Anglii

12 komentářů

Po publikování článku 10 věcí, které miluji na životě v Anglii se na blogu roztrhla bouřlivá diskuze, kde jsem se o sobě dozvěděla spoustu zajímavých věcí. Jsem naivní, nosím růžové brýle, měla bych dospět a pořídit si děti i s hypotékou, spletla jsem si zemi, jsem úplně mimo a podle některých jsem dokonce u psaní článku "fajčila marihuanu". Protože nic na světě není černobílé, tady máte slibovaný článek o věcech, které mě na životě v Anglii pěkně serou. Tentokrát bych ráda předem upozornila, že nepíšu o tom, jaký je život v Anglii obecně, ale o mých zkušenostech a mých pocitech. Na další bouřlivou diskuzi se ale těším už teď :-). Tak jdeme na to.



# 1 POČASÍ


Začnu klasickým problémem, který asi nikoho nepřekvapí, o to víc tady ale všechny štve. Jak by řekl klasik: „Chčije a chčije.“ a to jakože fakt často. Letošní jaro a léto se teda trochu vymkly kontrole a bylo vážně hezky, o to víc se už ale těšíme na podzim a zimu. Města i krajinu zahalí šedé mraky a mlha, teplota se ustálí na nějakých deseti stupních a začne pršet a mrholit. Na sluníčko a sníh můžete zapomenout, sice nemrzne, ale je tak nějak hnusně vlezle pošmourno, vlhko a chladno. Prostě typické anglické počasí. To bývá tak špatné, že dokonce způsobuje zdravotnicky klasifikovanou chorobu - SAD (seasonal affective disorder), zvanou jako zimní deprese. Obvoďák vám na to nejčastěji předepíše „světelnou terapii“, kdy dostanete domů speciální lampu simulující světelné paprsky. Pokud jste ale Brit, budete nadávat, že vám to moc svítí do očí.

foto: telegraph.co.uk


# 2 BORDEL




Když jsme poprvé přijeli do Anglie a projeli jsme několika prvními městy včetně Londýna, honila se mi hlavou otázka, proč jsou všude po ulicích vysypaný ty odpaďáky? Pak mi došlo, že to je prostě jen bordel, kterej lidi hážou na zem místo do odpadkových košů. A to jsem si myslela, že v Brně na hlavasu je to hnus. Tenhle problém se samozřejmě liší město od města, čtvrť od čtvrti, a na vesnicích se s tím skoro nesetkáte. V centrech měst a chudších čtvrtích je to ale fakt marast - pytlíky, papírky, pet láhve, krabice od fastfoodu se zbytky jídla, rozbitý láhve. Nechápu, proč města tenhle problém víc neřeší. Třeba v Belgii jsou za házení odpadků na zem přísné pokuty. Tenhle čurbes je nejhorší v imigrantských čtvrtích. Otázka je, zda je to proto, že přistěhovalci z chudších zemích si tyto návyky vozí ze svých zemí, kde je to na ulicích stokrát horší a něco jako odpaďáky prostě neřeší nebo tu dělají bordel, protože to přece není jejich země a jsou tu jen dočasně. Nejlíp to vyřešil Tom, když jednou čekal na autobus. Hned před zastávkou zastavilo auto s třema týpkama, kteří otevřeli okýnko a vyhodili z něj prázdnou petku lidem čekajícím na zastávce přímo pod nohy. Tom se nechápavě zatvářil, zabrumlal na ně, že tohle je jeho čtvrť, zvedl tu petku a hodil jim ji stejným okýnkem zpátky do auta. Kluci tak nechápali, že nestihli ani nic říct. 







# 3 PŘEHNANÁ ZDVOŘILOST 


Prosím pěkně, děkuji mnohokrát, můžeš mi udělat laskavost? Kouzelná slovíčka mají v Angli asi ještě větší moc, a tak je lidé více natahují a používají i v situacích, kdy nám, běžným smrtelníkům, nedávají žádný smysl či nás dokonce obtěžují. Kdo je nepoužívá, ten je místní společností považován za pěkného hulváta a nezdvořilého člověka. Ne jednou jsem slyšela, že Češi jsou „the rudest people“. Slovíčko please je tu dokonce tak magické, že se bez něj nesvezete ani autobusem, jak jsem se včera po půl hodině čekání na zpožděný autobus sama přesvědčila. Už mě také nepřekvapuje, že i v nejšílenějším provozu v restauraci na mě manažer, který očividně něco potřebuje HNED volá: „Katerina, can you do me a favour?“ místo aby řekl, co chce, protože na takovýhle divadýlka teď vážně není čas. Ze začátku se mi to hrozně líbilo a moc jsem si to užívala. Jenže když to máte každý den v autobuse, v obchodě, v bance, v práci, s kamarády na pivě, všude, tak tato přehnaná zdvořilost začne trochu lézt na mozek. Jedna paní si u nás v restauraci dokonce stěžovala, že placení kartou bylo neosobní, prý jsem měla prohodit něco o počasí, aby se cítila líp. Plácejte cokoliv, hlavně, ať není trapné ticho!



# 4 IMIGRANTI


Asi nejsmutnější bod - Anglie ze mě udělala rasistku. Vyrůstala jsem na hip hopu a tancuji street dance, takže černej pro mě byl vždycky snad ještě víc než bílej. Tento respekt a obdiv k talentu a nadání afroameričanů mi zůstal, trochu se ale změnil můj názor na společné soužití odlišných kultur. Těch se tu míchá požehnaně - Afričani, Afroameričani, Hispánci, muslimové, asiati, východoevropané. Jedna věc je si o tom číst na netu a druhá je tyto problémy řešit každý den už 18 měsíců. Jedna z věcí, které mě štvou je už výše zmiňovaný bordel, který tu v osmdesáti procentech dělají právě imigranti. Stačí se projet jednou po městě a poznáte, která čtvrť je čí. Pamatuji si, jak jsem začínala pracovat v anglické restauraci a měla vždy radost, když jsem měla u stolu jiné národnosti a těšila se, že bude sranda a nechápala, proč mají všichni takový rasistický keci. Stačil jeden měsíc a stejně jako ostatní jsem se modlila, ať si nejdou sednout do mé sekce. Nedělají to naschvál, prostě jen pocházejí z úplně jiné kultury a pro nás jsou komplikovaní zákazníci, kteří mají úplně jiné návyky a vychování a to bohužel v osmdesáti procentech případů. Věc, která mně vadí hodně, je ta, že naše restaurace (stejně jako spousta dalších tady v UK) vaří z halal masa. Tzn. že kvůli pár procentům muslimských zákazníků, je všechno maso, které jí ostatní, popraveno halal způsobem. Proč? Prostě proč? Vrcholem je potom období ramadánu, kdy si velké rodiny rezervují stoly v latinoamerické restauraci v Anglii a očekávají, že my je budeme servírovat podle jejich pravidel a nosit jim jídlo a vodu na stůl přesně v 19:00. Tohle nepochopím. Proč si neuvaří doma nebo nejdou do muslimské restaurace? Samozřejmě, že tohle jsou extrémy a 98 procent muslimů si to jídlo udělá v klidu doma, ale i tak mě ten princip rozčiluje. Rozhodně neříkám, že je na základě rasy někdo horší člověk, chraň mě bůh - jsem cestovatel, miluju kulturní odlišnosti, ale asi v různých státech. Prostě si myslím, že deset odlišných kultur nemůže samo o sobě, bez pomoci, fungovat společně. Myslím, že tenhle systémem integrace nefunguje a (nejen) Anglie bude díky tomuhle za deset let v pořádným průšvihu. 



# 5 POZICE IMIGRANTA




Protože nejsem (nebo se aspoň snažím nebýt) pozér, moc dobře si uvědomuju, že i já jsem imigrant a živím se tu na blahobytu jiné země. A věřte, že tahle pozice často není moc příjemná. Hodně Britů vám to tu dá hodně sežrat. Česko patří do jednoho pytle s Polskem, Maďarskem, Litvou a všema výchoevropskýma státama, a i přes velkou osvětovou snahu, že Praha je mnohem víc na západě než Vídeň, jsme prostě všichni Eastern Europe. Kvůli nedokonalé angličtině s váma lidí mluví a bohužel často i jednají jako s blbcem a je pro vás mnohem těžší se dostat na kvalifikované a vyšší pozice. Někdy je to i horší a oba jsme si tu párkrát zažili rasismus z druhé strany. Pro představu uvádím jednu historku od Toma z práce. Zavolali ho k zásahu, kde opravil auto dvěma Angličanům. Bylo to těsně před hlasováním o Brexitu. Ti si z něj celou dobu dělali srandu a na závěr mu jeden z nich podal ruku, poděkoval za pomoc a opravu a s širokým úsměvem na tváři mu oznámil, že doufá, že už takovýhle lidi v jeho zemi nebude muset potkávat. Při tomhle fakt mrazí...






# 6 CENA A KVALITA BYDLENÍ


Anglické domy jsou většinou v hrozném stavu. Staré, zatuchlé, křivé a rozpadající se. Pokud si chcete v Anglii dobře vydělat, jde to. Počítejte ale, že za bydlení tu dáte majlant. Podnájem jednopokojového bytu ve větším městě vyjde tak kolem 900 liber (28 500 Kč) měsíčně. V Londýně klidně dvojnásobek. Když si to spojíte s úrovní kvality bydlení, je to fakt děs a srdce krvácí každý měsíc při platbě nájmu. 


# 7 STRAVOVÁNÍ V RESTAURACÍCH


Často nostalgicky vzpomínám na výborná česká meníčka za 75 Kč. Za tohle se tady fakt nenajíte. Za večeři pro dva v průměrné restauraci tu dáte bez problému 30-50 liber. A rozhodně nečekejte žádné zázraky. Jídlo je tu fakt otřesný. Všechno vytažené z mražáku, z konzerv, z polotovarů a ohřáté v mikrovlnce. Hnus? Tady standard. A lidi za to platí nekřesťanské pálky a olizují se za ušima. Pokud umíte vařit, budete se tu mít jako v ráji, potraviny jsou kvalitní a cenově dostupný. Britové ale nevaří, do restaurace chodí každý den a vůbec jim nevadí, že jedí takovéhle blafy.



# 8 PŘETVÁŘKA A NEUPŘÍMNOST


S touhle britskou vlastností se nedokážu srovnat. Není to tak, že by to mysleli špatně nebo chtěli být zlí. Prostě to tak mají. Neumí říkat věci tak, jak je cítí a jak jsou. To je přece neslušný! Pokud vás nemají rádi, nepoznáte to. Pokud vás mají rádi, nemůžete si s tím být nikdy jistí. Kamarádi se pomlouvají mezi sebou, neznamená to ale, že se nemají rádi. Spousta manželství stojí jen na sociálním statusu, vzájemné úctě a divadýlku. Nikdy nevíte, jak na tom u koho jste. A pokud si myslíte, že víte, o to víc vám to pak ublíží. Pro kariéru a prestiž se tu vrážejí kudly do zad i rodině či nejlepším kámošům. Mám tu několik anglických kamarádů, mám je ráda, jsou fajn, ale nikdy k nim nebudu mít tak blízko, jako k Čechům, Polákům nebo Španělům. Mají v sobě určitý odstup, který prostě nejde překonat. Někdy si říkám, že někteří možná to divadýlko hrají tak dokonale, že už mu i sami uvěřili a sami vlastně neví, kdo jsou. Dokonalá sociální maska.







# 9 PAT A MAT




A je to! muselo být inspirovano Anglií. Jinak si to nedokážu vysvětlit. Co opravář, instalatér, řemeslník, to katastrofa. V práci nám lakovali stoly natřikrát, poprvé to lepilo, podruhé to lepilo, potřetí to nelepilo, ale teď se to po dvou měsících loupe. Prý tu už jiná lakýrnická firma není. Neohřívala se nám voda v bojleru na bytě. Přišel jeden instalatér, ten vůběc nevěděl co s tím je, tak přišel další, ten koupil novou trubku a bojler opravil. Další den ráno nás ale vzbudilo řičení vody, která se linula z bojleru po podlaze v celém bytě. Trvalo týden to vysušit, chudák kluk pod náma, kterého jsme vytopili, to měl na dýl. Potom tedy přišel třetí instalatér. Ten se na bojler podíval, vzal do ruky trubku položenou nahoře a zeptal se, proč není zapojená... Ten instalatér předtím totiž tu trubku koupil, ale už ji jaksi zapomněl zapojit. Za půl roku nám přestalo fungovat topení. Na to se byli podívat pro změnu čtyři různí elektrikáři. Ten poslední nám vyvrtal díru do zdi a převedl dráty z topení do jiného zdroje,  a to tak, že celá dlouhá šňůra je schovaná pod lištou vinoucí se po celé zdi. Pak se samozřejmě zjistilo, že to vůbec nebylo potřeba, protože problém nebyl v drátech. Tak jsme dostali elektrické topení, které žere dvakrát víc energie. To bylo minulou zimu, teď je konec srpna a topení stále nefunguje! Áááááá! Zlatý český ručičky!


# 10 BREXIT


S Brexitem mě Britové nasrali. Nečekala jsem to, nikdo to nečekal. Země, jejíž ekonomika funguje na práci imigrantů se jich chce zbavit, Přitom je jasné, že tímhle se může zbavit jen nás, těch pracovitých z Evropy. Těch, kteří jsou největší problém, se to stejně nedotkne. A tak naše zlatá libra, která by nebýt Brexitu byla na 40 Kč, spadla na 31 Kč. Neptejte se, o kolik jsme tak během jednoho dne přišli... Ještě teď se mi chce brečet. Pak se ale vynořili rozhovory s lidmi, kteří byli v šoku, že opravdu vystoupí z EU. Prý to tak nemysleli. Nejhledanější fráze na googlu byla ten den ve Velké Británii: „What is EU?“ (Co je to Evropská Unie?). Den před volbou k nám do restaurace přišla skupina Britů s připnutými plackami „Vote out"“ v klopích. Celou večeři se předháněli v dalších a dalších důvodech, proč by měla Anglie odejít. Pochutnávali si na mexickým jídle v latinoamerické restuaraci a náramně si užívali obsluhu od české holky. Jak řekl Tom: Po Brexitu se tu už prostě necítíme doma.



Já vím, já vím. Je to moc negativní. Někdy je ale potřeba mluvit i o těch špatných věcech, který k cestování a životu v zahraničí patří. I když se to píše hůř, než minulý článek 10 věcí, které miluju na životě v Angliikterý si taky musíte přečíst. Napište mi do komentářů, jak tyhle věci vnímáte vy a co vám tady otravuje život...

Nezapomeňte nám dát like na našem Facebooku!




Mrkněte se na naše další články o životě v Anglii:

Líbil se vám tento článek? Tak ho nezapomeňte sdílet!

Read More »

Japonsko 7. díl: Hirošima na vlastní kůži

0 komentářů

Je osm hodin ráno a my s mírným napětím v žaludku přicházíme na místo činu. Už není úplně brzo ráno, ale město se pořád ještě probouzí z noční dřímoty. Upravený pán s kufříkem spěchá do práce, kde už měl dávno být, unavená maminka s kočárkem jde po další bezesné noci uklidnit své plakající dítě na procházku a malá kavárna za rohem otevírá dveře, ze kterých se začíná linout vůně smažených vajíček a miso polévky připravené ke snídani. Je to taková předělová doba, kdy lidé mají ještě ospalky v očích, naposledy zívnou a rozhodují se, do čeho se dnes pustí jako první. Z ranních úvah nás vytrhává zvláštní melodie odbíjení hodinové věže, která vyzvání svou modlitbu jen pár metrů od mostu, na kterém stojíme. Po těle nám naskočí husí kůže, podíváme se na sebe a pak se oba dva naprosto intuitivně zakloníme a zahledíme do mraků přímo nad námi. Je přesně 8:15 hodin a my stojíme na mostě Aioi v Hirošimě. 



Číst dál »

Naše video z Japonska je ON-LINE

0 komentářů

Užijte si naše video z dvoutýdenního dobrodružství v zemi vycházejícího slunce!

★ a staňte se odběrateli našeho YOUTUBE kanálu: http://www.youtube.com/channel/UCZeZR...



Read More »

Upfest 2016: Nejlepší street art letošního roku - 2. část

0 komentářů

Je tu pokračování minulého fotočlánku a s ním druhá nálož luxusního pouličního umění z největšího street art a graffiti festivalu v Evropě. Letošního ročníku se zůčastnilo více než 700 umělců z 45 států, kteří se během jednoho víkendu vyřádili na téměř 3000 metrech čtverečních legálních ploch.



Číst dál »

10 důvodů, proč jsme si zamilovali portugalskou Madeiru

2 komentářů

I cestovatelé občas potřebují voraz! A tak jsme si po delší době řekli, že si tentokrát dopřejeme poklidnější dovolenkové cestování. Dějištěm této easy dovči se po náročném zvažování stal malý portugalský ostrov Madeira ležící v Atlantském oceánu kousek od Afriky. Madeira ale není úplně typická dovolenková destinace. Na celém ostrově není ani jedna pěkná pláž (na nejbližší musíte jet 3 hodiny trajektem), místo pulzujících měst tu najdete spíš vysoké hory a hluboké lesy a všechny ulice leží v tak prudkých svazích, že na dlouhé večerní procházky rychle zapomenete. Tento květinový ostrov, kterému se také přezdívá zahrada Evropy, ale nabízí úplně jiné lahůdky. Tady máte malou ochutnávku našich TOP 10 zážitků než se dopracujeme (dopíšeme) k madeirskému cestopisu. Co nás na ostrově věčného jara tedy nejvíc dostalo?



Číst dál »

Upfest 2016: Nejlepší street art letošního roku - 1. část

0 komentářů


Rok se s rokem sešel a Bristol opět ovládl náš úplně nejoblíbenější festival. UPFEST 2016: největší street art a graffiti festival v Evropě! Ulice městské části Bedminster zaplavili nejlepší sprejeři, grafiťáci a street art umělci z celého světa. Letošního ročníku se zůčastnilo více než 700 umělců z 45 států, kteří se během jednoho víkendu vyřádili na téměř 3000 metrech čtverečních legálních ploch. 


Číst dál »

Japonsko 6. díl: Sněžné opice v pekelném údolí Jigokudani

1 komentářů


My, cestovatelé, máme různé sny. Některé z nich objevujeme až během našich dobrodružství a pěkně nám prodlužují naše bucket listy, některé jsou ale v našich hlavách už tak dlouho, že už se za ty roky staly naší úplnou součástí. Jedním z těchto snů pro mě vždycky bylo navštívit sněžné opice koupající se v horkých jezírkách v japonských alpách. Poprvé jsem se o nich dozvěděla někdy ve třinácti letech, kdy jsem je spatřila v mocné úvodní scéně ke zlomovému filmu Baraka, který nastartoval kariéru nejednoho cestovatale a snílka. Pokud byste náhodou měli takhle velkou kinematografickou mezeru, můžete na ni mrknout v tomto videu (nebo nejlépe rovnou na celý film).


Číst dál »

Japonsko 5. díl: Nikkó - město slunečního jasu

3 komentářů

Je tomu už více než 1200 let, kdy buddhistický mnich Šódó Šódin putoval k posvátné hoře Nantai. Do cesty se mu ale postavila divoká řeka Daija. Šódó se tedy začal modlit a prosit bohy o poskytnutí nějakého mostu, který by mu umožnil řeku přejít. Jeho prosby byly vyslyšeny a zjevil se mu hrozivý bůh řek s náhrdelníkem z lebek kolem krku, který mu se slovy "Zde je tvůj most!" hodil do řeky dva obrovské barevné hady - modrého a červeného. Mnich sebral veškerou svou odvahu a přešel řeku po hřbetech svíjejících se hadů. Jakmile došlápl na druhý břeh, bůh i hadi zmizeli a přes řeku zůstal stát červený most Šinkjó. Tento zážitek přiměl Šódina založit kousek od mostu buddhistický chrám, který se stal základním stavebním kamenem slavného města Nikkó, které vysoko v horách ukrývá jedny z nejúžasnějších skvostů japonské architektury. Ne nadarmo se totiž praví, že kdo neviděl Nikkó, neví, co je krásné.



Číst dál »