Three Cliffs Bay: Nádherná zátoka u Swansea

1 komentářů
Anglické pobřeží má neuvěřitelnou atmosféru. Panensky zelené kopečky, které se příkře propadají ve skalnaté útesy, které omývá pěnivý příboj. Tato pohádkově idylická krajina se zlatým pískem se může během mžiku oka změnit v hororovou scenérii plnou prudkého větru, silného lijáku a běsnících vln. Většina lidí na to nadává, já ale tu energii nespoutaného moře a jeho variabilitu miluju. A tak se, když to jen trošku jde, snažím někam vyrazit a Keltské moře pozdravit. Díky skvělé poloze Bristolu nemusím zůstávat jen v Anglii, ale můžu zavítat do nedalekého Walesu, jehož jižní pobřeží si mě naprosto získalo. Jeden z takových fajn jarních dnů jsme se s kamarádkou vydaly na průzkum zátoky Swansea Bay na poloostrově Gower (velšsky Gŵyr), kterou jsme si okamžite zamilovaly.



Číst dál »

Samurajské hrady Himedži a Macumoto

3 komentářů
Není hrad jako hrad. Rozhodně ne ten český jako japonský. Když si vybavím hrad v Česku, spojím si ho s monumentálností, křičející okázalostí a především bohatými interiéry. Ty v japonských hradech nenajdete, jejich místnosti jsou strohé a prázdné, stejně jako japonské domy. V oknech nevyhlížíte bílou paní a rytíře, ale gejšu a samuraje. Jejich nedobytnost není zajištěná pevnou kamennou zdí, ale obranným bludištěm a místo hladomorny tu najdete speciální místnost pro rituální sebevraždu harakiri (správně seppuku). My jsme návštívili dva, ten nejznámější a ten nejkrásnější - hrad bílé volavky a hrad černé vrány.



Číst dál »

Trekování v Nepálu předčilo očekávání!

2 komentářů

Dva spálení sněhuláci v základním táboře Annapurny, 4120 m.n.m.

Jsme doma z Himalájí


Tak jsme zpátky doma! Přežili jsme a jsme celí! Povedlo se nám splnit všechny naše nepálské sny a plány, počasí nám taky přálo, ale rozhodně to nebylo easy. Dva týdny v Nepálu byly mnohem záživnější, dobrodružnější, náročnější a silnější než jsme čekali. Zažili jsme radost, strach, úžas, zděšení, nadšení, vztek, smích, pláč, hádky, souznění,... Prostě vše, co nesmí chybět na pořádné "dovolené" podle našeho gusta :-) Díky dlouhému pobytu v horách a volnějšímu itineráři jsme si i parádně vyčistili hlavu a kompletně se psychicky zrestartovali. Teď procházíme náročným procesem aklimatizace a kulturního šoku, který je náročný vždycky, ale při návratu z chudé rozvojové země ještě o krapet víc. Doma to najednou vypadá jako ve futuristickém moderním světě a věci, které pro nás byly samozřejmostí najednou získávají nevyčíslitelnou hodnotu. Čistý vzduch, který se dá dýchat bez roušky, uklizené ulice bez hromad hořících odpadků, asfaltové silnice bez prachu, dostupná a kvalitní zdravotní péče, elektrika a internet, pitná nekontaminovaná voda, zdraví lidé, kteří mají vše, co potřebují (a stejně jim to nestačí), děti s budoucností, a spousta dalších, pro nás samozřejmých věcí, které jsou ale ve většině světa pro lidi pouhým snem. Najednou si prostě nemůžeme na nic stěžovat a starosti a stresy, které jsme měli před odjezdem, se zdají úplně směšné a nepochopitelné...

Číst dál »

Kjóto - město, které inspirovalo Steva Jobse

0 komentářů

Kjóto bylo až do roku 1896 hlavním městem Japonska a tak je tu toho k vidění tolik, že bysme se tu stejně jako v Tokiu bez problémů zabavili klidně dva týdny (vzhledem k historické přesile pravděpodobně i déle). Jen buddhistických a šintoistických chrámů je tu neuvěřitelných 2000! Nám ale do odletu zbývají už jen tři dny (včetně zpáteční cesty do Tokia), takže musíme vybrat jen to nejlepší. Po 12 dnech cesty a objíždění ostrova Honšú křížem krážem jsme už pěkně vyšťavení, což nemá na naši návštěvu Kjóta moc pozitivní vliv. Pokud bychom sem jeli na začátku naší cesty, tak bychom tu skákali nadšením a  vychutnávali si i nejmenší detaily a zajímavosti tohoto krásného města. Díky únavě a předávkování zážitky uplynulých dnů se ale po městě spíše ploužíme a energii šetříme jen na ty největší perličky. 


Číst dál »

Hora Kója - sídlo japonského ezoterického buddhismu

2 komentářů


Hora Kója (Mt. Koya) je jednoznačně nejmagičtější a nejsilnější místo, jaké jsme během našeho cestování v Japonsku navštívili. Tato posvátná hora je centrem japonského ezoterického buddhismu Šingon, který tu v roce 819 představil mnich Kúkai. Šingon se překládá jako Škola pravých slov či Mantra, která je ústředním prvkem celého učení. Hora Kója je už přes tisíc let vyhledávaným cílem poutníků z celého Japonska, kterých sem každý rok zavítá více než milión. A my jsme mezi nimi.



Číst dál »

Okunoin - hřbitov, který není pro mrtvé

2 komentářů

Na vrcholu posvátné hory Kója, v hloubi temných cedrových lesů, stojí hřbitov. Hřbitov, který je jiný než ostatní hřbitovy. Ne snad proto, že je se svými dvě stě tisíci hroby největší v Japonsku a vine se lesem v délce dvou kilometrů. Ne proto, že tu najdete tisíc let staré hroby významných japonských vladců, samurajů a mnichů a ani ne proto, že na jeho konci stojí mauzoleum zakladatele buddhistické sekty Šingon, uctívaného mnicha Kúkaie. Hlavní důvod je jiný. Tento hřbitov není pro mrtvé. Ne pro mrtvé ve smyslu, jak smrt chápeme my. Na hřbitově Okunoin totiž nejsou pochovaná jen prázdná těla. Duše zesnulých tu čekají na spasení po boku mnicha Kúkai, který tu ve věčné meditaci očekává příchod budoucího Buddhy. Už 1181 let.



Číst dál »

Noc v buddhistickém klášteře sekty Šingon

2 komentářů

Každá správná cestovačka má pořádný zlatý hřeb. Nějaký velký sen, na který se celou dobu těšíte, takovou pomyslnou třešinku na dortu. My se snažíme každý náš výlet okořenit nějakým velkým zážitkem, na který budeme vzpomínat celý život. V Japonsku to bylo jednoznačně shukubo - ubytování v buddhistickém klášteře na posvátné hoře Kója. 



Číst dál »

Musí být domov jen jedno místo?

1 komentářů

Letošní Vánoce jsou už čtvrté, které trávím na cestách. Tak, jak jsem předtím Vánoce nikdy moc neprožívala, poslední roky mě vánoční nálada vždycky jaksi záhadně dohoní a začne se mi stýskat. Po sněhu, vánočce, bramborovém salátu, kaprovi ve vaně, cukroví, televizních pohádkách, světýlkách na túji před domem rodičů a hlavně po všech těch rodinných setkáních a oslavách, která mi jsou teď tak moc vzácná. Celý tenhle svátek má v sobě obrovskou dávku nostalgie, kterou krásně vystihuje tento citát:

„Vánoce jsou čas, kdy se vám stýská po domově, dokonce i když jste doma.“ - Carole Nelson Douglas

náš tradiční domácí bramborový salát

Číst dál »