Kjóto - město, které inspirovalo Steva Jobse

0 komentářů

Kjóto bylo až do roku 1896 hlavním městem Japonska a tak je tu toho k vidění tolik, že bysme se tu stejně jako v Tokiu bez problémů zabavili klidně dva týdny (vzhledem k historické přesile pravděpodobně i déle). Jen buddhistických a šintoistických chrámů je tu neuvěřitelných 2000! Nám ale do odletu zbývají už jen tři dny (včetně zpáteční cesty do Tokia), takže musíme vybrat jen to nejlepší. Po 12 dnech cesty a objíždění ostrova Honšú křížem krážem jsme už pěkně vyšťavení, což nemá na naši návštěvu Kjóta moc pozitivní vliv. Pokud bychom sem jeli na začátku naší cesty, tak bychom tu skákali nadšením a  vychutnávali si i nejmenší detaily a zajímavosti tohoto krásného města. Díky únavě a předávkování zážitky uplynulých dnů se ale po městě spíše ploužíme a energii šetříme jen na ty největší perličky. 


Číst dál »

Hora Kója - sídlo japonského ezoterického buddhismu

1 komentářů


Hora Kója (Mt. Koya) je jednoznačně nejmagičtější a nejsilnější místo, jaké jsme během našeho cestování v Japonsku navštívili. Tato posvátná hora je centrem japonského ezoterického buddhismu Šingon, který tu v roce 819 představil mnich Kúkai. Šingon se překládá jako Škola pravých slov či Mantra, která je ústředním prvkem celého učení. Hora Kója je už přes tisíc let vyhledávaným cílem poutníků z celého Japonska, kterých sem každý rok zavítá více než milión. A my jsme mezi nimi.



Číst dál »

Okunoin - hřbitov, který není pro mrtvé

1 komentářů

Na vrcholu posvátné hory Kója, v hloubi temných cedrových lesů, stojí hřbitov. Hřbitov, který je jiný než ostatní hřbitovy. Ne snad proto, že je se svými dvě stě tisíci hroby největší v Japonsku a vine se lesem v délce dvou kilometrů. Ne proto, že tu najdete tisíc let staré hroby významných japonských vladců, samurajů a mnichů a ani ne proto, že na jeho konci stojí mauzoleum zakladatele buddhistické sekty Šingon, uctívaného mnicha Kúkaie. Hlavní důvod je jiný. Tento hřbitov není pro mrtvé. Ne pro mrtvé ve smyslu, jak smrt chápeme my. Na hřbitově Okunoin totiž nejsou pochovaná jen prázdná těla. Duše zesnulých tu čekají na spasení po boku mnicha Kúkai, který tu ve věčné meditaci očekává příchod budoucího Buddhy. Už 1181 let.



Číst dál »

Noc v buddhistickém klášteře sekty Šingon

2 komentářů

Každá správná cestovačka má pořádný zlatý hřeb. Nějaký velký sen, na který se celou dobu těšíte, takovou pomyslnou třešinku na dortu. My se snažíme každý náš výlet okořenit nějakým velkým zážitkem, na který budeme vzpomínat celý život. V Japonsku to bylo jednoznačně shukubo - ubytování v buddhistickém klášteře na posvátné hoře Kója. 



Číst dál »

Musí být domov jen jedno místo?

1 komentářů

Letošní Vánoce jsou už čtvrté, které trávím na cestách. Tak, jak jsem předtím Vánoce nikdy moc neprožívala, poslední roky mě vánoční nálada vždycky jaksi záhadně dohoní a začne se mi stýskat. Po sněhu, vánočce, bramborovém salátu, kaprovi ve vaně, cukroví, televizních pohádkách, světýlkách na túji před domem rodičů a hlavně po všech těch rodinných setkáních a oslavách, která mi jsou teď tak moc vzácná. Celý tenhle svátek má v sobě obrovskou dávku nostalgie, kterou krásně vystihuje tento citát:

„Vánoce jsou čas, kdy se vám stýská po domově, dokonce i když jste doma.“ - Carole Nelson Douglas

náš tradiční domácí bramborový salát

Číst dál »

Ósaka - jak se ujíst k bankrotu

0 komentářů

V Japonsku se říká, že lidé z Tokia ruinují své účty přílišným utrácením za kvalitní obuv, lidé v Kjótu za značkové oblečení a lidé v Ósace za dobré jídlo. Můžete hádat třikrát, který způsob rozhazování je nám nejsympatičtější :-). Samozřejmě Ósaka - třetí největší město Japonska, kterému se dříve říkalo Naniwa - kuchyně říše.



Číst dál »

Cestovatelská výzva: Pojďme být na cestách přítomní!

9 komentářů


Cestování jsem vždycky vnímala jako privilegium. Spousta lidí nemůže cestovat kvůli tomu, do jaké země a podmínek se narodili, jiní nemají dost peněz, některým nepřeje zdraví a spousta dalších má milión dalších důvodů. To, že jsem v těch pár procentech lidí, kteří mají tu možnost cestovat po naší úžasné planetě a poznávat cizí země, ekosystémy a kultury, je obrovská výsada. A já jsem za ni neskonale vděčná. Cestování pro mě vždycky bylo dobrodružství, útěk z každodenní rutiny, zkoušení nových věcí a poznávání sebe sama. Hlavním cestovatelským pocitem bylo vždycky "tady a teď." Kde jinde, než na cestách by člověk měl prožívat každou chvilku, vychutnávat tu nádheru, kterou má kolem sebe na plné doušky a nepřemýšlet nad všemi těmi starostmi, které nás v běžném životě tíží. Asi nám to ale není dáno. Nevím, jak to vnímáte vy, ale já už delší dobu pozoruju, že je okolo mě něco špatně, že se opravdu dobrovolně okrádáme o to nejcenější, co máme - reálné zážitky. Netýká se to jen cestování, ale u toho mě to bolí a do očí bije nejvíc.


Číst dál »

200 malovaných dveří Madeiry

2 komentářů

Je tomu už šest let, co se José Maria Montero procházel starou čtvrtí Funchalu, hlavního města portugalské Madeiry. Opuštěné obchody, zpustošené domy bez majitelů a nevlídná atmosféra města duchů na něj ten den tak zvláštně zapůsobili, že mu vnukli nápad. Nápad, který se proměnil v naprosto výjimečný umělecký projekt - artE pORtas abErtas.



Číst dál »