Kaikoura aneb místo, kde se hory setkávají s mořem

Kaikoura je malé pobřežní městečko ležící na východním pobřeží Jižního ostrova, kde „mountains meet the sea“ a návštěvníkům se tu tak nabízí nádherná scenérie zasněžených hor nořících se do moře u břehů kaikourského poloostrova. Od pradávna je toto místo ale spojeno především s velrybami, delfíny a lachtany, kteří si užívají podmořských radovánek v místním podvodním kaňonu, který se vine v hloubce až 1600m pod hladinou nedaleko od pobřeží a tak je jedním z nejlepších míst na světě pro pozorování těchto vodních savců. My měli to štěstí, že jsme se sem podívali rovnou dvakrát. V tomto článku napíšu o všem ostatním kromě velryb a mou srdcovku s vorvani si nechám na další samostatný příspěvek.


První Maoři, kteří se v této oblasti před 900 lety usadili, dali tomuto krásnému místu kromě prvních obydlí také jeho jméno. „Kai“ totiž znamená maorsky jídlo a „koura“ představuje humra. Těchto chutných červených potvůrek je tady doslova plné moře. Rybářům stačí kousek od pobřeží roztáhnout sítě a mohou začít pravé humří hody. Jejich lahodné čerstvé masíčko si navíc tu můžete dovolit za velmi nízké ceny (v porovnání se střední Evropou). Objevili jsme stánek, kde vám udělají nejrůznější mořské potvory (a ty my opravdu můžem) krásně rovnou čerstvé na grilu. Jmenuje se to tu Kaikoura Seafood BBQ a na stánek narazíte po cestě k lachtaní kolonii na penninsule. Svého humra si můžete dokonce vybrat z ledničky, a když dojdou, tak kluci hned zajedou vylovit do moře dalšího přímo na váš talíř. Další věc je pak vědět, jak se humr jí a nevyhodit klepítka plná masa jako my, ale to už je každého boj.




Nejčastější zvíře, na které v okolí Kaikoury narazíte je lachtan. A narazit do něj můžete opravdu doslova, protože tu jsou úplně všude – od mořských vln, přes útesy, pobřeží, trávníky, až po cesty pro chodce a silnice – nechybí tedy další z novozélandských zoodopravních značek Pozor, lachtani! Nejvíce se jich soustředí a vyvaluje v jejich největší kolonii přímo na kaikourském poloostrově, kde se musíte opravdu dívat pod nohy, jinak můžete skončit za krkem nějakému rozpláclému obrovi (otázka ale je, jestli mají lachtani krk…?). Kromě velkých tuleňů, kteří tady odpočívají po své rybolovecké šichtě a sbírají síly na další chod, se v nedalekém přítokovém mořském kanálu prohánělo hejno baby seals, tedy malých lachtaních miminek. Pozorovat tyto řádící a závodící nezbedy byl fakt zážitek. Na suchu jsou jako štěňata, koušou se za ušima, skáčou po sobě, plácají se ploutvemi a působí šíleně neobratně. Jak ale skočí do vody, promění se v malá torpéda a plavou a skáčou nad hladinu jako delfíni. My jich viděli asi 15 naráz, jak spolu závodí pořád dokola tam a zpátky.






Ze stejného místa jsme se také vydali na 90 minutovou procházku po poloostrově Kaikoura, která vede nad skalnatým pobřežím a nabízí nádherné výhledy na kaikourské moře a okolní hory a můžete odsud výjimečně zahlédnout i velryby, delfíny nebo v létě kosatky číhající na nepozorné tuleně. To se nám sice nepovedlo, ale i tak to byla nádherná procházka na dalším úžasným místě.




Dalším místem, kde jsme se kochali roztomilostí malých lachtánků byl Ohau waterfall. K tomuto vodopádu dojdete z odpočívadla, na které narazíte při cestě do Kaikoury ze severní strany ostrova (od Blenheimu). Tady už to byl opravdový ráj tuleních juniorů – dospěláci se válí daleko u břehu do moře a tady v lesní říčce a pod vodopádem s jezírkem si baby seals můžou dělat, co chtějí. A taky že dělají – v jezírku trénují na akvabely (stojky, kotrmelce, podvodní vruty), zkoušejí nejbizarnější způsoby plavání a ze skalky pod vodopádem zkouší skákat šipky a bomby (fakt nekecám!!). Nebylo to ale jen tak, protože jich tady bylo asi 40, takže do sebe různě vráželi, podplavávali se a střídali se na břehu. Malý tuleni jsou prostě skvělý, hned bych si jednoho nestárnoucího pořídila domů J.




Obrovským a nečekaným zážitkem pro mě bylo pozorování delfínů. Na tento výlet jsme se rozhodli vydat úplně spontánně, když jsme jeden večer procházeli bookme.co.nz a našli tam výlet za delfíny za pouhých 45 dolarů. Protože jsme zrovna nebyli od Kaikoury moc daleko, hned jsme to zabookovali a další den ráno už čekali natěšení u společnosti Doplhin Encounter. Dopoledne bylo ale bohužel hodně rozbouřené moře a tak jsme museli čekat až do odpoledních hodin, jestli se trochu uklidní. No, neuklidnilo se moc, ale dostatečně na to, abychom mohli vyrazit. Doplhin Encounter pořádá výlety jejichž primárním cílem je plavání s delfíny (za 170 NZD), vždy mají ale na palubě více míst a tak naberou i pár lidí, co můžou jen koukat. Nejdřív jsme se podívali na instruktážní video, jak zaujmout delfína a krátký dokument o Kaikouře, poté nás autobus zavezl k nedalekému molu a za chvíli už jsme se houpali na divokých vlnách Tichého oceánu. A houpání to bylo opravdu pořádné, loďka byla malinká pro cca 30 lidí, takže občas mizela z obzoru pod obrovským masivem temných vln. Teprve tady jsem pořádně ocenila námořníky, protože jestli to takhle šíleně houpe tady kousek od břehu, asi si nedokážu (a možná ani nechci) představit, jak to musí vypadat uprostřed Pacifiku… Hned chvíli po startu jsme minuli dvě plískavice novozélandské (hector´s doplhins), které jsou nejmenším druhem delfínů nacházejícím se pouze na NZ. Kromě mořských savců je Kaikoura také domovem několika druhů albatrosů včetně vzácných albatrosů královských. Tyto obrovské ptáky se srandovními zobáky jsme míjeli, jak si hoví na hladině a nechají se vznášet vlnami, jak kdyby byli z papíru.



     Plavili jsme se už téměř dvě hodiny a po našem hlavním cíli, tedy dusky dolphins (delfíni s českým názvem plískavice tmavá) ani vidu ani slechu… Naše žaludky už pomalu začínaly pociťovat mořskou nemoc a zbytek posádky navlečený v neoprénech se už začínal nervózně ošívat. V tom najednou kapitán zahlásil: „Máme je! Do vody!“ a byli tam… Nejprve jsme zahlédli jen malou skupinku asi pěti delfínů, kteří dováděli kousek od naší lodi. Plavci hned naskákali do vody a začali mávat rukama, dělat kotrmelce a delfíní zvuky (jak byli poučeni v instruktážním videu), aby přilákali delfínovu pozornost. A opravdu! Delfíni jim začali plavat pod nohama, kroužit kolem nich, kolem naší lodi a za chvíli připlavalo dalších asi 30 delfínů! A to teprve začala pořádná delfíní show. Musím zmínit jednu důležitou věc, kterou si možná hned neuvědomíte. A to, že tito delfíni jsou opravdu divocí delfíni žijící v nespoutané přírodě, nikdo je nekrmí, necvičí, takže vše to, co jsme viděli, dělali opravdu jen čistě pro zábavu a rozptýlení. Když se snažili plavat, co nejblíže k našim neoprenovým plavcům ve vodě a začali reagovat na jejich „vábení“, tak jsem to ještě chápala. Když jsme se ale potom s naší lodí rozjeli a hejno asi 30-ti delfínů začalo soutěžit, kdo první předjede naši loď, kdo udělá nejvyšší a nejzajímavější skok před přídí a různě mezi sebou kličkovat, šťouchat a plácat se ploutvema, pištěla jsem a běhala kolem lodi jak malý děcko :]. Oni si s náma prostě hráli – divoký zvířata v Tichém oceánu jen tak pro srandu reagovala na naše výkřiky a společně jsme si užívali neuvěřitelnou srandu. 




          Na tyhle okamžiky jen tak nezapomenu a nějaká koupačka se cvičenými delfíny v chlorovaném bazénu se proti tomuhle může jít zahrabat. Takhle vypadá 100 % pure wild New Zealand a pokud budete mít možnost - plavání s delfíny nebo jejich pozorování v Kaikouře si za žádnou cenu nenechte ujít, byla by to životní chyba :). 

  • V Kaikouře zustaneme ješte i v příštím článku, tentokrát se mužete tešit na naše dobrodružství s velrybami.