V geotermální říši divů aneb jak to vypadá okolo Stinky Capital

           Ohnivý kruh, Pacific Ring of Fire, se ve tvaru podkovy vine napříč Tichým oceánem v celkové délce 40 000 kilometrů a nechává za sebou doslova ohnivou spoušť. V těchto místech se totiž setkávají  litosferické desky, jejichž tření potom vyvolává bohatou vulkanickou činnost (leží tu 452 sopek) a odehrává se v něm 90 procent světových zemětřesení. Začátek tohoto ohnivého kruhu přímo protíná Nový Zéland a tak jsme tuto geotermální říši divů samozřejmě nemohli vynechat.


          Mekkou geotermální činnosti je oblast okolo městečka Rotorua na Severním ostrově. Toto město díky tomu získalo pověst nejsmradlavějšího města na světě a přezdívá se mu  tedy stinky capital. Během jízdy touto vulkanickou krajinou mezi Taupem a Rotoruou jsme ohromeně sledovali, jak podél cesty všude kolem nás vychází ze země pára, pole je plné obrovských prasklin a doslava to tu vře. V ulicích města Rotorua potom sirná pára vychází i z kanálů a každou chvíli se tu stane, že si geotermální síla najde novou cestu a někde praskne silnice, jak si vulkanická aktivita hledá nový průduch. Koupit si tu pozemek je vcelku loterie, máte šanci tak 50 na 50, že se vám na něm nepropadne půda a  nezačnou vřít podzemní prameny či vyvěrat sirné plyny. V této oblasti je spousta atrakcí a geotermálních parků, které můžete jako turisté navštívit, my zavítali do tří - Whakarewarewa Living Maori Village, Waimangu Vulcanic Valley a Wai-O-Tapu Thermal Wonderland. 

Pacific Ring of Fire


          Historickým milníkem v novodobých dějinách této oblasti byl výbuch sopky Mount Tarawera 10. června 1886, kterému předcházelo několikaměsíční dunění z nitra země. Ohnivé peklo trvalo asi tři hodiny a erupce vytvořila tektonický příkop dlouhý sedmnáct kilometrů. Rozžhavené sopečné pumy byly vymrštěny až čtrnáct kilometrů vysoko a síla této ničivé události si vyžádala 153 lidských životů a zcela pohřbila tři maorské vesnice (Te Ariki, Te Waiora a Moura) pod dvacetikilometrovou vrstvou bahna. Hřmot byl tehdy slyšet až v Christchurchi a Aucklandu. Tehdejší osmý div světa (soupeřící o tento titul s Milford Soundem), slavné vějířovité křemenné sinitrové Růžové a Bílé terasy, tento výbuch zcela smazal z povrchu Země.

výbuch sopky Mount Tarawera

Růžové sinitrové terasy


Sopečné údolí Waimangu 
          
          Náš vulkanický průzkum jsme zahájili v sopečném údolí Waimangu, Wamangu Vulcanic Valley. Tady nás hned na začátku dostal český přepis mapky a trasy, který jsme obdrželi na pokladně – vypadá to, že teprve teď se dostáváme do opravdové turistické oblasti, protože český překlad jsme potom dostali ve Wai-O-Tapu. Byla to celkem sranda si po roce číst o okolních zajímavostech z plánku v češtině, proč ne J.  Toto údolí je jediným hydrotermálním systémem na světě, který se již plně zformoval a jehož podoba se dnes již nemění. V tomto areálu jsme se vydali na zhruba dvouhodinovou procházku, která vede v jižní konci sedmnáctikilometrového tektonického příkopu způsobeného výše zmíněným výbuchem sopky Mount Tarawera. Prvním bodem trasy je jezero Frying Pan s rozlohou 38 tisíc metrů čtverečních, které je považováno za největší horský pramen na světě. Je hluboké 6 metrů a jeho průměrná teplota je okolo 50°C. Po celé jeho ploše se kouří oblaka páry, voda má kyselost Ph 2,4 a díky plynům H2S a CO2 to tu buble jako ve velkém hrnci. Celé podívané vévodí Catherdal Rocks, které vypadají jako věže katedrály, z jejich průduchů se kouří a jsou pokryté červenými vrstvami. Jezero se zrodilo výbuchem Echo kráteru, který zcela zničil tehdejší ubytovnu a restauraci a vzal si životy dvou lidí.






          Po několika minutách cesty kolem vřejících říček, pramenů matky země, křemičitých a sirných útvarů, teras a gejzírů jsme došli ke kráteru Inferno, jehož modrá barva předčí dokonce modrou vodu jezera Tekapo.  Jeho voda má 80°C, pH 2,1 a jeho hladina během 51 hodin klesne o 8 metrů. Na této úrovni zůstane 15 dní a pak se 21 dnů zase plní do celkové hloubky 30 metrů. Jeho břehy lemují bílé křemičito-jílové terasy tvořící jemné bahýnko.




          Odsud jsme potom pokračovali na vrchol kopce Mount Hazard, odkud byl krásný výhled na již samozřejmě zarostlý kráter ničivé sopky Tarawera a celé Waimangu údolí. Pak jsme se už vydali na cestu zpátky do kopce, několikrát denně tu jezdí autobus, který vás může vyvézt. My se ale chtěli ještě projít a prohlédnout si zbytky Bílých a Růžových teras, Mramorovou terasu, Jódovou tůň, Kaolínový svah a další geotermální zajímavosti. 



 




Wai-O-Tapu Thermal Wonderland

         Na závěr našeho geotermálního putování jsme si nechali největší a turisticky nejnavštěvovanější Waiotapu Thermal Wonderland, v maorštině znamenající Posvátné vody. Tento obrovský areál o rozloze 18 kilometrů čtverečních je doslova pokrytý propadlými krátery, vařícími či chladnými bahenními jezírky, pářícími se průduchy a nejrůznější jezírky a říčkami, veřejnosti je zpřístupněna jen jeho malá část, kterou protínají tři samostatné trasy a je na vás jak si (opět s českým překladem mapy) prohlídku naplánujete.





          Největším tahákem celého areálu je slavný Champagne Pool a Artist´s Palette. Ta přetéká právě ze Šampaňského jezírka a přináší s sebou minerály pocházející z míst těsně pod povrchem. Jak se voda ochlazuje a minerály jsou vystaveny okolnímu vzduchu, objevují se na různých místech a v rozmanitých barvách v závisloti na výšce vodní hladiny a směru větru a vypadá tak opravdu jako malířská paleta. Champagne pool, podzemní pramen 65 metrů široký a 62 metrů hluboký, je potom největším v celé oblasti a efekt šampaňských bublinek je způsoben vysokým obsahem oxidu uhličitého, díky jemuž celé jezírko šumí, jako právě rozlitá láhev tohoto slavnostního sektu. 








          V dalších částech jsme míjeli nejrůznější termální útvary, které tu nemá cenu jednotlivě popisovat, protože jich byly fakt mraky. Vše jsme si mohli porhlédnout z komfortních dřevěných cestiček a vyhlídkových platform, pro představu uvádím některé jejich názvy, které jsou sami o sobě dost výmluvné -  Devil´s Home, Rainbow Crater, Devil´s Ink Pots, Opal Pool, The Primrose Terrace, Bridal Veil Falls, Oyster Pool, Sulphur Cave nebo Devil´s Bath. Všechny tyto šílenosti potom zářili nejrůznějšími barvami, které mají na svědomí různé chemické prvky v horinách, např. žlutá (síra), oranžová (antimon), zelená (koloidní sírany a železité soli), fialová (oxidy manganu), červeno-hnědá (oxidy železa), bílá (kysličník křemičitý) a černá (síra a uhlík). 








          Po našem celodenním geotermálním maratonu, kdy jsme už měli pocit, že nám síra začíná pomalu taky vycházet z pórů jsme se zastavili v Rotorue na karamelové a čokoládové latté ve Starbucks, zasloužená odměna - mňam.


  • V dalším článku se můžete těšit na naše dobrodružství, kdy jsme si poprvé na nohy obuli mačky a ve sněhu a ledu se i přes DOC varování na vlastní pěst vydali na přechod Tongariro Alpine Crossing.





0 komentářů: