Královské paláce historického Soulu

     Soul je město mnoha tváří ve kterém se na každém kroku setkává dávná historie se současným moderním světem. Já se rozhodla svou korejskou exkurzi vzít pěkně od začátku a zahájit mé poznávání Soulu od těch nejstarších památek, tedy slavných královských paláců. 



     Deoksugung, Gyeongbokgung, Changdeongung, Changgyeonggung a Gyeonghuigung - tato těžko vyslovitelná slova nejsou korejské jazykolamy, ale názvy pěti velkých paláců (Grand Palaces), které v Soulu byly vybudovány za vlády královské dynastie Joseon. Aby to nebylo jednoduché, v českých zdrojích se setkáte s jejich počeštělými názvy, které vám možná zamotají ještě více hlavu, za to vám ale pomohou s výslovností. Strašidelně vypadající Gyeongbokgung se tak změní na stravitelný Kjongbokkung a sci-fi Changdeongung vám trochu rozmotá jazyk v české podobě Čchangdokkungu (když hodně přimhouříte obě oči :)). Já jsem zavítala do prvních tří výše zmiňovaných a musím říct, že jsem si opět připadala jako Alenka v říši divů - v úplně jiném a neznámém světě.


Deoksugung - palác ctnostné dlouhověkosti


     První ochutnávku korejské kultury zakouším uprostřed rušné obchodní čtvrti hned naproti soulské radnici, kde se za mocnou barevnou branou ukrývá oáza klidu - palác Deoksu. Po zaplacení 1000 wonů získávám vstupenku do tohoto kouzelného areálu a v dalším okamžiku se mé cestovatelská duše opět rozplesá blahem - tak tohle je něco! Procházím se nádhernou tichou zahradou plnou stovkami elegantně se kroutících tenkých borovic a desítek dřevěných budov malovaných nejrůznějšími barvami a proplétám se bludištěm kamených zídek pokladených černými břidlicemi a nějak nemůžu uvěřit, že lze v centru jednoho z nejlidnatšjích a nejmodernějších měst světa zažívat takovéto pocity klidu a harmonie s prostředím. Korejci jsou asi jiní páni :).

  


     Po půlhodince zkoumání mi dochází dvě věci - areál je asi desetkrát větší než jsem čekala a prozkumat každou uličku a stavbu by bohatě zaplnilo půldenní program (a to ještě netuším, že Deoksu je ze všech paláců nejmenší!) a druhý důležitý poznatek - vůbec, ale vůbec těmto stavbám a kultuře nerozumím! Po nakouknutí to vznostných budov nacházím "jen" vzdušné prázdné síně a celkově budovy působí tak jaksi lehce a jednoduše - jaký rozdíl v porovnání s našimi hrady a zámky plnými zdobného nábytku a vybavení. Čím déle se procházím po areálu, tím více roste moje žízeň po informacích, ale současně je mi jasné, že porozumění této složité a komplexní kultuře není v kapacitě pětidenního stopoveru. Užívám si tedy krásní procházky po této dočasné rezidenci královské rodiny, která byla vybudována jako útočiště v době války, kdy byly ostatní paláce srovnány se zemí.  



      Z mých úvah a přemítání nad tím k čemu, která budova sloužila, co symbolizují krásné barvy na střechách a kde se ti lidé koupali, vařili a žili, když všechny interiéry působí jako zimní terasy, mě vytrhává přibližující se bubnování, řinčení a troubení. Očima pátrám po zdroji těchto zvláštních zvuků a za chvíli se přede mnou vynoří dlouhatánský průvod barevně oblečených mužů hrajících na nejrůznější nástroje. No, jasně - střídání královské gardy je tady! Chytám si foťák houpající se mi na krku a upaluju k hlavní bráně, kde se celá tato sláva několikrát denně odehrává. Během vlády dynastie Joseon patřilo k povinnostem královských stráží hlídat areál paláce a otevírat a zavírat jeho brány. Dnes tato tradice ožívá každý den v časech 11:00, 14:00 a 15:30 před hlavní branou Daehanmun, kde probíhá ceremoniál výměny stráží se vší parádou. A je se opravdu na co koukat!






Gyeongbokgung - palác zářného štěstí


     Mou druhou královskou zastávkou je palác Gyeongbokgung (Kjongbokkung), největší a nejstarší ze všech soulských paláců. Byl založen už v roce 1395 králem Tchedžoem a sloužil jako sídlo korejských králů téměř po dvě století, během kterých se rozrostl v rozlehlý komplex čítající 500 budov. Během imdžinské války s Japonskem byl ale tento dřevěný architektonický skvost spálen na popel a na svou rekonstrukci si počkal až do roku 1867, kdy se královská rodina mohla opět do jeho nově vybudovaných prostor vrátit. Na začátku 20. století, v době japonské koloniální správy dostal ale palác Kjongbok další citelnou ránu - 330 původních budov bylo zcela zničeno nebo přemístěno, aby Korejcům nepřipomínal jejich kulturu a historii, kterou se z nich Japonci snažili doslova vytlouct. Areál, kterým se tedy dnes procházím, je kompletně zrekonstruován a jeho obnova stále pokračuje.


  
     Hned u hlavní brány, Kanghwamun, se opět stávám svědkem střídaná královských stráží. Tento rituál se dnes koná v naprosto stejné podobě, jak tomu bylo již od roku 1469 za vlády dynastie Joseon. Tato mocná show se odehrává každý den kromě úterý vždy v časech 10:00, 13:00 a 15:00 a tak, jak je tento palác mnohonásobně větší než předchozí Deoksu, tak i toto střídání probíhá v mnohem větším měřítku a čítá podle mě alespoň 150 účinkujících. Žádné troškaření!




     Pokud se mi areál Deoksugung zdál velký, Gyeongbokgung se poté pro mě stává nekonečným bludištěm, kdy po x hodinách procházení se obdivování korejské architektury stále nacházím nové budovy, nádvoří, brány a uličky. Hlavní budovou celého komplexu je Geunjeonjeon, trůnní palác, kde panovník oficiálně přijímal návštěvy, vydával prohlášení národního významu a vítal zahraniční velvyslance. Majestátní budova stojí na dvoustupňové platformě lemované balustrádami (sloupkové zábradlí) a je zdobena mnoha zvířecími sochami jako jsou lvi, draci a fénixové, mající význam v korejské mytologii. Opět všem těm symbolům a složitému trůnu obklopenému spoustou zvláštních předmětů moc nerozumím, ale je to vážně krása!





     Dalšími částmi královského komplexu jsou pavilony určené pro běžný život královské rodiny a jejich služebnictva, mezi které patří také nádherný Pavilon vzdálených vůni Hyangwonjeong, který je jedním z nejromantičtějších míst, kde jsem kdy byla. Jezírka s plovoucími lopuchy ve kterých se zrcadlí malebné asijské stavby a mosty, vše osázeno exotickými stromy a rostlinami a já se začínám přepínat z pocity Alenky do typického dne Gejšy. Ještě bílí tygři a je to dokonalé!







Changdeongung - palác nejvyšší ctnosti


    Moje další kroky směřují do Čchangdokkungu, paláce, který byl postaven v roce 1412 po úplném zničení Kjongbokkungu. Je tu dochován nejstarší kamenný most v Jižné Koreji, královská kancelář, trůnní sál nebo speciální areál pro konkubíny zvaný Naksondže. Celý areál je vybudován v kopcovitém terénu, ale je do něj tak přirozeně a šikovně zasazen, že jsem si toho při prohlídce ani nevšimla - až jsem si to po hodině přečetla na informační ceduli. Prohlídka tohoto paláce je opravdu na celý den a pokud vám mohu něco doporučit - vemte si s sebou hodně pití! Vzduch je v Koreji totiž tak jaksi sušší (nebo to byl alespoň můj pocit) a i když nebylo úplně vedro, měla jsem za chvíli v krku sušák jak při kocovině. Problém byl v tom, že zajít si z jednoho konce areálu k pokladně, kde se prodává pití, je procházka na slušnou půlhodinu, takže jsem se pěkně prošla a za další hodinu měla stejně zase žízeň. Vlhkost vzduchu se tu snad opravdu rovná nule, jak někde na poušti.




  Celý areál se rozléhá na ploše 14 hektarů a kromě 13 dochovaných palácových budov je jeho součástí také Tajná zahrada Piwon s dalšími 28 pavilony. Ta sloužila královské rodině k rozjímání, studiu, skládání básní a jiným vznostným činnostem. Najdete tu knihovnu, nejrůznější altánky, jezírka, lesní cestičky a tajemná zákoutí. Vstup do Tajné zahrady se platí zvlášť a musíte jít ve skupině s průvodcem. Protože na anglickou prohlídku bych musela čekat dvě hodiny, vydávám se zkoumat krásy této UNESCO památky s korejským průvodcem. Baví mě to asi tak půl hodiny a po té se jako spousta dalších nekorejsky vypadajících turistů odpojuji a pokračuji po vlastní trase. Naštěstí je součástí vstupenky i plánek všech pavilonů, jinak bych se tu ztratila po první zatáčce. V době mé návštěvy se tu koná zvuková výstava, kdy jsou v různých částech zahrady poschovávané reproduktory, které vydávají zvuky šité na míru právě onomu místu. A tak si užívám pohádkovou procházku po korejském království doplněnou zvuky meditujících mnichů, zpívajících konkubín a větru hrajícího si se stromovým listím. Opravdu zážitek!





0 komentářů: