Křížem krážem rozmanitým Soulem

 
     Během pěti dnů, které jsem měla to štěstí v Soulu strávit, jsem se snažila prochodit, co se dalo a poznat toho úchvatné město ze všech možných úhlů a ochutnat co nejvíce jeho chutí. Tady máte tedy pár kousků z této rozličné bonboniéry. 




Bukchon Hanok village



     Bukchon Hankon je tradiční korejská vesnička ukrytá kousek od centra Soulu. Protíná ji spoustu malebných uliček lemovaných tradičními korejskými historickými domky, tzv. hanoky. Ty jsou postaveny podle principu zvaného Baesanimsu, tedy aby byl každý dům postavený zády k hoře a čelem k řece. Hanoky také využívají speciální podlahové vytápění, tzv. ondol, kdy kouř ze spalovaného dřeva k kamech proudí přímo pod podlahou celého domu. Tato vesnička tu stojí přes 600 let a umožňuje návštěvníkům představit si, jak vypadaly ulice Soulu v době dynastie Joseon. Já bych to přirovnala k Starému Městu matičky Prahy, některé domky jsou soukromé subjekty, kde žijí movití Korejci, jiné slouží jako home-stay ubytovny pro turisty a v dalších jsem mohla nakouknout do nejrůznějších řemeslných dílen a ateliérů.




Insadong



    Tato čtvrť vznikla původně sloučením dvou malých městeček In a Sa. Dnes je rozlehlou městskou částí, kde můžou turisté jako já okusit atmosféru každodenního současného Soulu a nakoupit si cokoliv je napadne. A tak jsem se tu prodírala davy dalších turistů v úzkých uličkách plných nejrůzněšjích stánků, bufetů, nákupních center, čajoven, galerií, starožitnictví a i spousty neidentifikovatelných obchůdků. S tou identifikací to totiž opravdu nebyla sranda, protože mimo největší centrum tu latinská písmena moc nenarazíte a jak jsem brzy překvapivě zjistila, s angličtinou to tu úplně slavné také není. Koupit si tak dobrý oběd se stalo náročnou bojovkou, protože ať jsem do menu či tabulí s nabídkou jídel mžourala sebevíc z korejských klikiháků jsem nic nevyčetla a na otázku, co to jídlo je jsem dostala korejskou odpověd nebo pozitivní usměvavé "Yes!", které ale mé otevřené otázky zrovna dvakrát neuspokojilo. Párkrát jsem tedy zaexperimentovala, ale vždycky jsem na talíř dostala něco úplně jiného než jsem očekávala a bohužel ani nevěděla, co to je, natož jak to jíst. A tak jsem poslední dva dny trávila na sendvičích, za což by mě milovníci korejské kuchyně jistě ukamenovali :). 








King Sejong Memorial Hall



     Na velkém náměstí rár metrů před palácem Gyeongbuk nejde přehlédnout obří zlatou sochu krále Sejonga sedícího na trůně. Toto místo ale skrývá mnohem víc než se na první pohled zdá, i když je to podle mě až trochu moc pečlivě ukryto. Procházela jsem kolem něj několikrát ale asi až třetí den jsem zaznamenala schody zezadu památníku. Nejdříve jsem jim nevěnovala pozornost, protože jsem se domnívala, že vedou na záchody. Dnes jsem si ale všimla, že od tam vychází podezřele moc lidí a tak jsem dovnitř také zvědavě nakoukla. Místo smradlavých záchodů mě tu ale čekalo něco naprosto jiného! Rozlehlé prostory nabízející moderní výstavu o životě významného korejského vládce, krále Sejonga! A tak jsem se velmi nečekaně téměř hodinu procházela tímto podzemním muzeem a pozorovala nejrůznější exponáty od starých děl a dřevěných hudedních nástrojů až po nejmodernější digitální projekce. Moc milé překvápko! 





National folk museum


     Korejské folklórní muzeum se nachází v areálu paláce Gyeongbokgung a mapuje historii a tradiční životní styl korejského národa. Má tři hlavní budovy a exhibice - History of Korean People vystavující exponáty z běžného života Korejců od prehistorických dob až po současnost, Korean Way of Life ilustrující korejské vesničany ve starodávných dobách a Life Cycle of the Koreans osvětlující hluboké kořeny konfucianismu a vliv této ideologie na celou korejskou kulturu. Areál je vážně obrovský a uvnitř budovy se mi opět povedlo zabloudit a nemohla jsem najít východ ven, což se mi tu stalo už podruhé (poprvé v šestipatrové soulské knihovně). Součástí muzea nejsou jen interiérové expozice, ale také rozlehlé venkovní prostory, kde jsem obdivovala například obří modelu čínského horoskopu, obří kamenné pagody či starodávné dřevěné chatrče. Prošla jsem se tu také "uličkou vzpomínek", která je lemovanou replikami budov, obchůdků, kaváren typickými pro korejský životní styl v letech 1970-1980. Mohla jsem tak nakouknout do stylového kadeřnictví, prodejny starých komiksů či retro obchodu s gramofonovými deskami. Pak tu samozřejmě byla spousta zvláštních věcí, srandovních totemů a předmětů, kterým jsem vůbec nerozumněla :).






Cheongyechon stream


    Středem moderního centra Soulu se line 8,4 km dlouhá řeka Chengyechon, jejíž voda která skrze další dva toky ústí až do Žlutého moře. Po korejské válce, se lidé stěhující do Soulu začali usazovat na jeho březích a stavět tu provizorní špinavé chatrče, které šly ruku v ruce s nepořádkem, špínou a odpadky a brzy se tak tato čtvrť stala trnem v oku a ostudou města. No, posuďte sami.


     V roce 1958 tedy byly tyto domky srovnány se zemí a 5,6 km této řeky překryto 15 metrů širokým betonem. Později tu byla vystavena dálnice a tato přeměna se stala symbolem úspěšné industrializace modernizace Jižní Koreji. O několik desítek let později, v roce 2003 se tehdejší starosta, Lee Myung-bak pustil do rozsáhlého projektu obnovy řeky Chengyechon, která zahrnovala jak zbourání honosné betonové dálnice, tak znovuobnovení samotné řeky, která během předešlých dekád téměř vyschla. Rekonstrukce byla dokončena v roce 2005 a dnes je krásnou lokací, kde jsem si užila naprosto luxusní dvouhodinovou procházku kolem řeky. Kromě zamilovaných a věčně se selfie fotících dvojic jsem tu dokonce ve vodě zahlédla i ryby a v nejzarostlejší části dokonce nádherné modré volavky! Tady uprosřed mrakodrapů a rušného velkoměsta se Korejcům podařilo vypěstovat takto unikátní biotop, klobouk dolů - ostatní velkoměsta se majíc co učit. Prostředí řeky se každých pár stovek metrů mění a tak jsem se dostala z nejvíce zarostlé zelené části, přes mosty se sloupy posetými uměleckými obrazy až po moderní světélkujícími vodopády v úplném srdci Soulu, kde řeka opět mizí pod zemí.





     Soul toho nabízí mnohem mnohem víc a i jen takové slepé procházení se v jeho uličkách bylo dobrodružnou objevovací výpravou. A hlavně - toto město nikdy nespí a atmosféra nočního Soulu mi učarovala a přes veškeré obavy, které jsem původně z mého osamocaného pobytu v tomto obřím velkoměstě měla, jsem se tu i po setmění cítila stokrát bezpečněji než v Brně.




0 komentářů: