Srí Lanka: Den 11 - Divoké safari v NP Kumana

Kotiya v sinhálštině, chiruththai tamilsky, anglicky leopard a česky levhart. Označení této mocné kočkovité šelmy s sebou ve všech jazycích nese obrovskou dávku úcty, pokory a respektu. Levhart je král srílanské džungle a v ostatních bytostech (lidech i zvířatech) budí strach i obdiv zároveň. Elegantní stvoření, krvelačná šelma i roztomila kočička - to vše je levhart. Na Srí Lance se v tropických lesích potuluje speciální druh, levhart cejlonský (panthera pardus kotiya) v počtu asi 250 jedinců. Vidět tohoto krasavce byl jeden z našich velkých snů, a tak jsme se rozhodli podniknout výpravu na další safari. Tentokrát jsme se vydali do východní části národního parku Yala, zvaného také Kumana NP, kde je monitorován největší výskyt těchto velkých skvrnitých koček. 


Protože nejlepší doba pro pozorování cejlonských levhartů je brzy ráno, dneska vstáváme už v pět, abychom kolem šesté byli na místě. Ještě za tmy tedy nasedáme do džípu, který jsme si i s řidičem objednali včera u místního dopravního mafiána. Hned první pohled na džíp nás trochu vyděsí, protože místo malé výkonné čtyřkolky nás tu čeká obrovské bílé monstrum se šesti mega sedačkami a pohonem jen na dvou kolech. Řidič se s námi moc nevybavuje, sedá si do své přední kabiny za sklem (čímž končí i veškerá možná budoucí komunikace) a vyrážíme napospas větru a prachu. A to věřte, že není o co stát. Jestli jsem si jízdu džípem na naše první srílanské safari za slony užívala, dnes jsem tu hodinu v džípu spíše protrpěla. Kabina ve které sedíme totiý nemá žádný kryt a v 80 km za hodinu se cítím jako uprostřed uragánu - fouká mi do uší, do očí a nemůžu se ani pořádně nadechnout, jak jedeme proti větru. Když v druhé půli cesty ještě jako bonus najíždíme na nezpevněno cestu, kde se k tomutu větříku přídá prach ze zvířené cesty, modlím se, ať jsem už na místě a máme to za sebou. Fuj! Chudáci plíce! Řidič v zasklené kabině zřejmě nemá vůbec páru, co s námi vzadu oblaka prachu v této rychlosti dělají, a tak si vesele a bez milosti dupe na plyn, co to dá. 

náš mega džíp s obříma sedačkama - proooč pro dva lidi???
Po necelé hodince této jízdy hrůzy už začínáme míjet první pávy, kteří před námi zděšeně utíkají, protože tu očividně takhle brzo ráno nikoho nečekali. V dálce zahlížíme také stádo buvolů rochnící se v bahně, a tak se snažíme rychle vyslzet prach z očí a začít si tuto zvířecí show konečně užívat. U vjezdu do národního parku platíme každý 2200 lkr a nabíráme s sebou průvodce, kterému klademe na srdce naše obrovské přání - vidět leoparda. Směje se od ucha k uchu, tento týden už je tu párkrát potkal, ale slíbit nám samozřejmě nic nemůže. Tak jdeme na to! Všichni leopardi, vstávat a ukázat se kolem cest!

vjezd do národního parku Kumana neboli Yala west

začátek safari - to bylo naposledy, kdy jsme viděli jiné auto :-)
 I když víme, že tento národní park není tak turistický jako Minneriya, Yala nebo Uda Walawe, jsme poměrně překvapení, že jsme tu jen my a druhý džíp. A světě div se, vydrží to tak opravdu po celou dobu a my tu po celých pět hodin naší návštěvy nikoho nepotkáme. Tedy žádné lidi :-). Co se týče dalších stvoření, tak to tu pěkně žije! Rozdíl od populárnějšího safari v NP Minneriya byl znát hned po prvních minutách. Zvířata tu vůbec nejsou zvyklá na auta a lidi, a tak jsme je chudáky neustále plašili, až mi jich bylo líto. Takhle jim rušit ranní pohodičku. Ono taky kdybychom nejeli takovou obří řvoucí bílou krávou, tak by to bylo trochu víc animal-friendly. Další nevýhody našeho vozu se projeví hned na začátku, když zapadneme v písečné duně na "cestě". Řidič s průvodcem se deset minut snaží džíp roztlačit a silou rozjet, ale zahrabáváme se akorát čím dál víc. Nechápavě po sobě s Tomem koukáme, jestli to myslí vážně, a když už vypadají opravdu bezradně, bereme do ruky velký šutr a podkládáme jím zadní kola - a najednou to jde! Zázrak :-)! Jakmile se rozjedeme, průvodce nám s nadšeným úsměvem sděluje, že na ty skály, vedle kterých jsme zapadli, se rádi chodí nahřívat právě leopardi. No, paráda! Kdyby měli hlad, tak neutečeme :-)!

skály, na které se chodí vyhřívat leopardi
 Kromě leopardů ale žije v národním parku Kumana spousta dalších zvířat, která během naší projížďky potkáváme. Jsme naprosto nadšení, nevíme, kam dřív koukat a zažíváme tu pocit obrovské exkluzivity, že se můžeme do takhle odlehlého koutu divočiny, kde ještě vše funguje podle zákonů džungle, podívat. Co vše nám tedy zkřížilo cestu (nebo spíš čemu my jsme ji zkřížili)? Pojďte s námi na malou exkurzi do srílanské divočiny. 

Pávi


Nádherně zbarvené, tyrkysově modré pávy jsme potkávali na každém kroku. Za celou dobu jsme jich museli vidět snad sto. Pávy jsou v místní mytologii považováni za symbol štěstí a v hinduistickém náboženství dokonce jejich podobu přebírá bůh Kathagarama.  Pávů už jsem viděli v nejrůznějších zámeckých zahradách a parcích hodně, ale tady se s těmito nádhernými ptáky poprvé setkáváme v jejich přirozeném prostředí. Jsou ale extrémně plaší, a tak se nám povedlo vyfotit jen jednoho. 

nádherní všudypřítomní pávy

Divoká prasata


S divokými prasaty se setkáváme hned na začátku, kde nám menší stádo pčebíhá tryskem přes cestu. Oproti českým divočákům jsou malinká, ale o to škaredější. Koukáme z džípu, cvakáme foťáky a ani nedutáme. Úplná prasečí přehlídka!

stádo divokých prasat
poslední pelášící čuník

Exotičtí ptáci


Pro ornitology musí být Srí Lanka hotový ráj. Žije jich tu totiž více než 250 druhů a mnohé z nich nenajdete nikde jinde na světě. My dneska máme tu čest pozorovat volavky, čejky a nejvíce růžové čápy, jejichž název se mi nepovedlo dohledat v češtině. Anglicky se jmenují painted stork a latinsky potom mycteria leucocephala.

čápi rodu mycteria leucocephala


Úžasným zážitkem potom je, když zahlédneme vysoko ve větvích zoborožce. Tito ptáci vypadají zdálky jako tukani, po podrobnějším prozkoumání ale zjišťujeme, že mají vlastně dva zobáky na sobě! Neuvěřitelné, co příroda nevymyslí... Jak ten druhý zobák asi používají? 


zoborožci malabarští
foto: ceyolonbirdclub.com
a viděli jsme i orla!


Asijští buvoli


Tito úctihodní černí tuři jsou překvapivě nejčastějším zvířecím druhem, které během dnešního safari potkáváme. Z těchto obrovských sudokopýtníků vidíme nejprve jen hlavy v zeleném jezírku, kde se osvěžují a zvedají brady, aby si nenamočili fousky u nosu. Nedokážu říct, jestli plavou nebo chodí po dně, ale vypadají u této chladící se aktivity vážně srandovně.

chladící se buvoli

Jiný dojem získáváme, když jednoho zlověstného býka překvapíme odpočívajícího ve stínu stromů. Jeho postavení a výraz ve tváři působí všelijak, rozhodně ale ne srandovně! Během následujících pěti hodině překvapíme ještě spoustu buvolů a připadáme si chvílemi jako někde v Africe. Jde z nich vážně respekt!






bahení koupel


Krokodýli


U velkého močálu náš řidič najednou zastavuje a volá: "Crocodile!". Ať se ale do vodní hladiny koukáme sebevíc, žádného nevidíme. Až za chvíli naše oči zabloudí na velký kámen, kde si hoví tento rozplácnutý obojživelník.

krokodýl odpočívající na kameni


Axis indický


Tento indických skvrnitý jelen je považován za nejhezčí druh jelena. Tito krasavci se nám míhají kolem cesty celou dobu a nejvíce si užíváme okamžiky, kdy se pasou nedaleko opičí smečky. Jen čekáme, kdy si opičáci vyskočí jelenům na parohy! Pro nás hrozně zvláštní kombinace...



stádo axisů


Opice


Opice, opice, opice... Těch snad žije na Srí Lance víc než lidí :-). Tyhlety pralesní vypadají ale tak nějak mnohem zdravěji a spokojeněji než ty, co jsme potkali cpát se odpadky a "dobrotami" od turistů. Potkáváme tu známé opice s černým obličejem, hulmany, ale i makaky. V půlce výletu dokonce zastavujeme na pauzu přímo u smečky makaků, se kterou se náš průvodce dobře zná a my si tak můžeme jednu jeho kámošku, lesní opičku, nakrmit (ovocem!).

hulman obecný

malý makak
red face monkey


Sloni


To nejlepší nakonec. Co by to bylo za srílanské safari bez indických slonů. Po tom, co jsem viděla stádo sloních samic s mláďaty v národním parku Minneriya, jsem nečekala, že by mě něco se slony ještě tolik dostalo (kromě toho, že je miluju a chci být v příštím životě slon!). To jsem se ale hodně spletla. Jak už jsem zmiňovala, národní park Kumana se hodně liší od jiných populárních parků, kde jsou zvířata na turisty a safari zvyklá. Mohli jsme tak jezdit džípem mezi stádem slonů, které to očividně moc nevrušovalo. Úplně jiný zážitek nás ale čeká dneska. Z ničeho nic najednou zastavujeme průvodce nám říká, ať jdeme ven z auta a jdem potichounku za ním. Potichu našlapujeme po špičkám a blížíme se k černým skálám. Průvodce si bere do ruky obrovský kus dřeva (že by na levharta???). Kdepak levhart, je tam slon! Schováváme se za oborvským balvanem a pozorujeme tohoto samotáře, který tak deset, patnáct metrů od nás opatrně našlapuje v močálu, nabírá si vodu do chobotu a sprchuje si s ní záda. Je tam jen on... a my. S otevřenou pusou ho několik minut pozorujeme a je to prostě hrozně moc silný. Vidět slona v zoo - OK, safari - masakr, ale vidět takhle úplně divokýho slona, co se bojí lidí a vůbec na ně není zvyklej, na to už mi nestačí slova.



Jedním z úplně nejsilnějších zážitků pak je, když se dostáváme dál do močálů a v našem zorném poli se ocitá několik těchto vzácných exotických tvorů zároveň. Na tenhle obrázek by se dalo dívat donekonečna. Vidíte tam ty dva slony? To není žádná fotomontáž!




... a další obyvatelé srílanské džungle


Kuna nebo lasička? Kdo ví...
pořádná ještěrka
Najdi lišku! Trochu jako chameleon, co?


Cestou necestou


Kromě krásných zvířat jsme si na safari užívali i krásné výhledy a okolní krajinu.
 



Pokud stále čekáte další nadpis "Levhart", musíme vás zklamat. Stejně tak (a asi o dost víc) jsme byli zklamaní i my, protože král džungle zůstal v úkrytu a neukázal nám ani packu. Tak tady máte aspoň pár fotek této velké puntíkované kočky od šťastnějších fotografů:

foto: orienslankatours.com
foto: yalaleopardlodge.com
foto: csntours.com


Líbil se vám tento článek? Tak ho nezapomeňte sdílet!


2 komentáře:

  1. Nedá se něco dělat s tou pitomou lištou na boku?
    https://www.dropbox.com/s/b2r48xgbcx3m5ic/Screenshot%202016-02-09%2011.08.20.png?dl=0

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, Hobbite. Jakmile zvětšíš okno na celou obrazovku, měla by se ta shareovací lištička pěkně zarovnat na bok a nepřekážet. Nám to teda tak funguje. Kdybys s tím měl stále problém, dej vědět!

      Vymazat