Největší chlouba Bristolu - parník SS Great Britain


Že je Bristol výjimečné město prošpikované bohatou historií už víte z našeho staršího článku. Nejspíš ale nemáte vůbec zdání, čeho všeho jsou Britové v zachování svých historických památek schopní. Věrte, že úplně všeho! Názorným příkladem je SS Great Britain, nádherný parník kotvící v bristolském přístavu v Great Western Dockyard. Příběh této lodi, která ztroskotala na Falklandských ostrovech, a jejíž vrak byl po osmdesáti letech přepraven osm tisíc mil zpět do Bristolu a následně zrekonstruován v super moderní muzeum, je naprosto fascinující. Takže jsme si ani my jeho návštěvu samozřejmě nemohli nechat ujít.


Prohlídka SS Great Britain je pro nás velkou událostí také proto, že je to poprvé, co se nám v Anglii povedlo získat volné vstupenky výměnou za (tento) článek na blogu. Nadšení je tedy obrovské a  my začínáme cítit, jak se naše kariéra profi blogerů pomalu ale jistě stává realitou :-). Normální smrtelníky vstupenka do tohoto úžasného muzea vyjde na 14 liber/osobu (díte od 5 do 17 let za £8). Není to málo, ale věřte, že nebudete litovat. Pokud prohlídku vezmete poctivě, strávíte tu klidně i půl dne. Je to opravdu zážitek, aby ne - v muzeu, kde v kuchyni běhají myši a ve stájích smrdí koňský hnůj! Než vás ale vezmeme na exkurzi po palubě tohoto obrovského parníku pojďme se nejdřív podívat, s kým vlastně máme tu čest. Kdo byla slavná SS Great Britain a jaký je její životní příběh?


Nejdůležitější historická loď v dějinách, největší experiment od stvoření světa a v době svého vzniku také největší loď, jakou kdy člověk postavil. Great Britain rozhodně nebyla žádná tuctová loď, které by bylo určeno upadnout v zapomenutí, stejně tak, jako Isambard Kingdom Brunnel, její stavitel, nebyl žádným tuctovým chlápkem, po kterém by po jeho smrti neštěkl pes. Isambard Brunnel, druhý nejvýznamější Brit hned po Winstonovi Churchillovi, byl britský konstruktér a inženýrský velikán žijící v letech 1806 - 1859. Mezi jeho největší díla se řadí bristolský most Clifton Suspension Bridge, železnice Great Western Railway, první parník Great Western a na něj navazující projekt Great Britain. Ta byla v době svého představení naprostým unikátem, nejenže byla největší lodí z ocele, jakou kdy člověk stvořil, ale především prvním zaoceánským parníkem s vodotěsnými přepážkami a poslední novinkou půrmyslové revoluce, lodní vrtulí. Díky tomu ji dodnes přísluší titul "pramáti všech moderních transatlantických parníků" (ano, i Titaniku!).

bujarové oslavy při představení Great Britain v bristolském přístavu 
Great Britain byla poprvé spuštěna na vodu 19. července 1843 jako největší loď světa. Její ocelový trup vážil dokonce víc než všechny ostatní britské železné lodě dohromady. Na tehdejší dobu to byl opravdu zázrak techniky, kterému v bristolském přístavu přihlížely tisíce diváků. Loď během své první plavby převážela v kajutách 243 pasažérů, 130 členů posádky a 600 tun nákladu. Při zpáteční cestě ale najela v zátoce Doldrum na skály a zůstala tam trčet dlouhých 11 měsíců. Žádný dřevěný trup by toto nevydržel, a tak se tato nehoda rovnou stala i nečekaným úspěšným testem výdrže kovové konstrukce. Po této katastrofě prošla loď velkou modernizací, originální motor byl nahrazen ještě výkonějším, modernizovány byly i další důležité součásti a přistavilo se další patro, díky kterému byla schopna pojmout až 700 cestujících. Great Britain byla stažena z prestižní trasy do New Yorku a vydala se na opakované cesty do Austrálie. Z Liverpoolu byla v Melbourne za neuvěřitelných 60 dní. Většinou ale nepřevážela bohaté Anglány, jak se původně předpokládalo, ale spíše vystěhovalce, kteří se rozhodli hledat štěstí (a zlato) v Austrálii. 


Postupem času ale její parní stroj zastaral oproti novějším, modernějším lodím a nejjednodušší bylo ho celý vyjmout a přestavět loď na "obyčejnou" plachetnici. Tím se v ní uvolnilo spoustu místa a kdysi luxusní dopravní loď začala svou nákladní kariéru, během které převážele zejména uhlí a pšenici mezi Liverpoolem a San Franciscem. Díky této obrovské vzdálenosti se Great Britain musela často potýkat s krutými oceánskými bouřemi, z nichž jedna se jí také nakonec v roce 1886 stala osudnou. Vichřice u Hornova mysu se na ní podepsala tak těžce, že kapitán Henry Staps rozhodl zajet do klidu nejbližšího přístavu na Falklandských ostrovech. Náklady na její opravu se ale ukázali tak vysoké, že pojišťovatelé loď raději prodali Společnosti Falklandských ostrovů, kteří z ní udělali plovoucí sklad uhlí a vlny (tzv. hulk). Tomuto účelu sloužila až do roku 1937, kdy už přestala zvládat  i tuto funkci a byla zavlečena do zátoky Sparrow Cove, kde se její trup po provrtání potopil do hlubin oceánu.

vrak Great Britain v zátoce Sparrow Cove
Tady by asi končil příběh většiny lodí. Ne ale Great Britain. Její osud pro ni měl nachystáno velké překvapení. To měl na svědomí Ewan Corlett, námořní architekt, který si uvědomoval obrovský význam a hodnotu pramáti všech moderních transatlantických parníků a začal si pohrávat s myšlenkou jejího zmrtvýchvstání. Netrvalo to dlouho a v roce 1967 vznikl výbor pro její záchranu, kterému se po měsících výzkumů a vymýšlení povedlo neuvěřitelné - přeplavit vrak lodi 8000 mil po Atlantském oceánu až do rodného Bristolu. Tady Great Britain opět slavnostně zakotvila 19. července 1970. Tato cesta ale nebyla vůbec jednoduchá a její převoz provázela spousta komplikací a napínavých příhod. Na příběh této fantastické cesty se můžete podívat v tomto videu nebo ve skvělém dokumentu BBC.


Loterijní společnost Heritage později přispěla deset miliónů liber na její rekonstrukci a 19. července 2005 paluba SS Great Britain opět přivítala nové pasažéry a stala se úžasným muzeem kotvícím v bristolském přístavu. Vodní hladinu tu imitují plexisklové panely, díky kterým loď vlastně kotví na suchu. 

plexisklové desky imitující vodní hladinu
Naše prohlídka začíná v suchém doku (Dry Dock), kde se návštěvníci mohou podívat, jak to tu v dávných dobách vypadalo. Bristolské doky byly vybudované ve stejném roce jako slavný Bristolský most, tedy 1247, kdy se tu začalo obchodovat s vlnou, pšenicí, rybami a solí. V 18. století byl Bristol důležitým hráčem v tzv. trojúhelníkovém obchodu mezi Evropou, Afrikou a Amerikou. Do Afriky se odsud vozili zbraně, textil, bižuterie a alkohol, který se tam měnil za otroky. Ty potom Britové převáželi přes Atlantský oceán do střední Ameriky, kde je prodávali majitelům plantáží za velmi levnou bavlnu, tabák, cukr, rum, zlato a stříbro. Tento obchod byl v podstatě jednostraně velmi výhodný pro Brity, kteří díky němu neuvěřitelně zbohatli a měli tak dostatek financí na odstartování průmyslové revoluce. Když si to tedy přebereme, naše současná evropská vyspělost je do jisté míry vykoupena právě utrpením otroků včetně 20 miliónů lidských obětí. To by bylo ale na jiný článek, důležité je, že během průmyslové revoluce právě v tomto doku začala stavba Great Britain. 

bristolský přístav
kotvící řetězy a lana na upevnění plachet
bristolský dok byl důležitým dějištěm obchodu s otroky
zavazadla cestujících čekající na nalodění
Naše kroky dále směřují do podzemí, kde si můžeme prohlédnout celou loď ze spodu včetně obrovského lodního šroubu. Vlhkost je největším nepřítelem tohoto slavného parníku, především železný trup lodi extrémně snadno podléhá korozi. Loď tedy nemůže kotvit normálně ve vodě, ale je ve speciálním suchém prostředí, které je vlastně takovým sklepem se skleněnou střechou. K tomu slouží speciální systém, který zajišťuje, že vlhkost vzduchu v těchto prostorách nevystoupá nad 20 procent. Je tu tedy zhruba stejně sucho jako na poušti v Arizoně. 

obrovská lodní vrtule

lodní kýl ve speciálním suchém prostředí
potrubí foukající suchý vzduch na lodní trup
jedna z mnoha děr, které potopili Great Britain na dno zátoky Sparrow Cove
V přilehlé budově se nachází úžasné interaktivní muzeum živě vyprávějící celý příběh Great Britain od jejího vzniku až po současnost. Kromě historie, se tu dozvíte spoustu technických detailů o konstrukci lodi, ale také zajímavosti o tom, jak vypadal život lidí na palubě a můžete i nakouknout do zákulisí života konkrétních osob, které se na lodi plavili. Jako správný pasažér získáte při vstupu palubní lístky, které si můžete v jednotlivých kapitolách života Great Britain orazítkovat.





Součástí muzea je také fotokoutek, kde se můžete převlíct do dobového oblečení a zkusit si, jak by vám to tenkrát seklo :-).  Akorát ty velikosti jsou dost divný, takže je celkem sranda se do toho nasoukat...



Z muzea už vcházíme na samotnou palubu, kde začíná hlavní část prohlídky, tedy samotná loď Great Britain. Ta je zkonstruovaná přesně podle dobových nákresů a studií, projít si můžete všechna její tři patra pěkně zvrchu dolů. My začínáme na její palubě, odkud je naprosto neopakovatelný výhled na bristolský přístav a barevné domečky. Dřevěná podlaha vrže jako za starých časů a je tak snadné si představit, jak musela vrzat v bouřlivých vlnách oceánu. Plachtoví je ozdobeno barevnými vlaječkami, které činí výhledy ještě malebnější. Teprve tady nám docházá, jak je loď vlastně velká, dojít z jedné strany paluby na druhou je pěkná procházka a my se už nemůžeme dočkat, jaká překvapení nás čekají uvnitř lodního trupu. 





V podpalubí už vcházíme do úplně jiného světa, světa v době největší slávy Great Britain. Rekonstrukce je tu provedená opravdu do nejmenšího detailu, a tak tu můžeme obdivovat kromě kulis a nábytku nejen věrohodné figuríny, ale i autentické zvuky a pachy! V kuchyni tedy piští myši, bublá voda v hrncích a voní koláče, ve spižírně jde cítit maso a rybina a ve stájích řehtají koně a odporně smrdí hnůj. Tomu říkám živé muzeum! Je to opravdu jako výlet časem a já nepřestávám žasnout nad vynalézavostí a až chorobným puntičkářstvím autorů, kteří si tu opravdu vyhráli. 

hlavní hala, taková lodní veranda :-)
pohled skleněným oknem v hlavní hale na palubu
Tom ve spižírně
sušené bylinky tu poznáte i podle vůně
maso-rybí řezník v akci
realistická kuchyně, kde se hýbe a voní snad úplně všechno
luxusní jídelna pro smetánku
smradlavé stáje
Hlavní část lodi ale kromě společenských a užitkových místností patřila především obyčejným lidem a jejich kajutám. I do těch tu můžeme nahlédnout a udělat si představu o rozdílech mezi první a druhou třídou. Ten je opravdu velký. Prohlídka kajut je o to zajímavější, že se v některých z nich skrývají (někdy až příliš) realistické figuríny, které mě svou reálností mnohdy až děsí. Člověk nikdy neví, kde na něj vybafnou a kde se ozve čí hlas. Chvílemi si tak připadám, jak na strašidelném zámku a návštěva muzea se tak stává téměř až adrenalinovým zážitkem. Vnitřní prostory jsou opravdu obrovské a my neustále objevujeme nové a nové mísnosti. Místo původně plánované krátké prohlídky tak nakonec v parníku trávíme celé odpoledne a to ještě s pocitem, že jsme určitě neviděli všechno...

kajuty druhé třídy jsou vlastně jen postele se závěsy místo stěn
ordinace lodního doktora
vchod do kajut první třídy
chudák je nějakej zelenej, asi mořská nemoc...

Ať už v Bristolu žijete jako my nebo se sem jen chystáte na návštěvu, prohlídku této slavné lodi, která dvaatřicetkrát obeplula svět, byste rozhodně neměli vynechat. Tahle kráska v sobě skrývá mnohem víc než se na první pohled zdá a nabízí skvělou zábavu pro celou rodinu. Pokud byl Isambard Kingdom Brunnel básník píšící do oceli, SS Great Britain je zaručeně jeho nejpovedenější báseň.



Použité zdroje: 
http://www.ssgreatbritain.org/
http://korzar.sme.sk/c/4564575/restauruju-slavny-parnik-great-britain.html
http://www.3pol.cz/cz/rubriky/bez-zarazeni/264-great-britain-prvni-zelezna-parolod-v-dejinach

Líbil se vám tento článek? Tak ho nezapomeňte sdílet!


0 komentářů: