Kanazawa - skrytý klenot Japonska



Japonsko nás vždy fascinovalo hlavně svou tradiční kulturou, uměním a úchvatnými legendami. Ochutnat jako turista tyto klasické hodnoty v dnešním uspěchaném Japonsku plném prodejních automatů, svištících rychlovlaků a cosplay převleků, není ale tak jednoduché. Nám se to povedlo - svůj japonský sen jsme si splnili v Kanazawě, méně proflánutém městě vzdáleném 400 km od Tokia, které je známé především díky samurajům, gejšám a nádherné zahradě. Kanazawa je takový skrytý klenot Japonska, které v našem žebříčku japonských měst převálcovalo i takové velikány jako je Kjóto nebo Tokio.

Čím to je? Důvodů by se našla spousta...

kanazawská architektura

Kanazawa je město s velmi silnou kulturní identitou. Její poloha ukrývající ji mezi vysokými horami a mořským pobřežím ji vždy chránila od vnějšího vlivu a hojnost místních rýžových polí jí zajišťovala snadnou obživu. Tato oblast, historicky známá jako Kaga, se v roce 1583 osamostatnila od nadvlády buddhistické sekty Ikko a přešla pod pevnou vládu rodu Meada, a tak v době, kdy většinou Japonska zmítaly nepokoje a nestabilita, Kaga měla tři století míru, díky kterým se stala nejbohatším panstvím v zemi. Tato hojnost podpořila kulturu a umělci z Kjóta sem přijížděli rozvíjet nové, živější styly s menším vlivem kontroly. Když se Japonsko začalo modernizovat, Kanazawa se zaměřila více na kulturu, což jí ve výsledku zachránilo, protože díky nedostatku průmyslu byla ušetřena a zcela nedotčená bombardováním za druhé světové války a zachovala si tak své dědictví až do dnešních dnů. Z nějakého, pro nás nepochopitelné důvodu (možná díky malé velikosti?) se mu ale vyhýbají davy zahraničních turistů, a tak mají jeho historické čtvrti plné původní architektury a neuvěřitelných příběhů opravdu hodně silný genius loci. Pojďte se s námi tedy vydat po stopách gejší a samurajů, kteří si za dávných časů dávali tajné schůzky v uličkách tohoto města. 


Samurajská čvrť Nagamači a rezidence rodiny Nomura


Kanazawa je malinká, takže tu není potřeba řešit dopravu a hlavní atrakce jde úplně v pohodě pochodit po svých. Hned ráno se tedy natěšeně vydáváme na procházku po samurajské čtvrti Nagamachi, kde bydleli nejbohatší vazalové pánů Maedo. Tato čvrť je ukázkovým svěděctvím o zlaté éře samurajů a její malebné uličky jsou tak zachovalé, že si tu připadáme jako postavičky z nějaké staré japonské malby. V úzkých uličkách s hlíněnými okrově žlutými zdmi zakrytými rohožemi ze slámy se člověk lehce ztratí v čase. Šindelové střechy ukryté ve stínu honosných stromů krásně ladí s kamennými chodníčky vedoucími k dřevěným prahům domů.







Historickou atmosféru dokonale dokresluje ticho, které ruší jen zurčení jednoho z padesáti starých vodních kanálů, kterými je Kanazawa protkána. Tyto vodní cesty chránily obyvatele před ohněm, zásobovaly je vodou a sloužily jako cesty pro dopravování zboží z přístavu. Cestou potkáváme spoustu malých muzejí, kde bezplatně nakukujeme do samurajských domků různých společenských vrstev.





moderní čvrť Kanazawy s protékajícím kanálem

Nejkrásnějším ze všech samurajských domů je potom vila rodiny Nomura. Tady se už vstupné platí, ale těch 550 jenů (130 Kč) je opravdu dobře investovaných. Tato rezidence patří do vlastnictví rodiny Maeda už po několik generací. Strop budovy je vyroben z japonského cypřiše a malby na posuvných panelech fusuma-e jsou dílem uznávaného Sasaki Sankei, kterého si rodina Maeda pronajímala na soukromé malby. V předsíni nás trochu vyděsí rodinná samurajská zbroj, která by určitě vyhrála cenu nejděsivějšího kostýmu na Halloween. Nejkrásnějším pokojem celé vily je bezesporu komnata Jyodan-no-ma z cypřišového dřeva doplněná propracovanými prvky z růžového dřeva a ebenu. Nejzajímavějším elementem této kouzelné komnaty jsou potom posuvné dveře z tenkého papíru a indického habru se zakomponovaným skleněným oknem, ve kterém se odráží hladina potůčku nedaleko verandy. 




Samotná veranda a miniaturní zahrada jsou pak dokonalou třešinkou na dortu. Tady musí spadnout brada i největšímu japano-skeptikovi! Za nás to je nejmalebnější a nejroztomilejší japonská zahrada vůbec. S posvátnou úctou usedáme na dřevěnou terasu a nasáváme harmonii, klid a vyrovnanost, kterou je zahrada prostoupená. Pokud bych si měla vybrat jedno místo, kde bych chtěla jednou psát knihu, bylo by to tady, na téhle zahradě. Ta obsahuje klasické prvky japonské zahrady - vodopád, bonsaje, jezírko s Koi kapry, kamenný most, lucernu, skalky a pyšní se také 400 let starým vzácným stromem japonského voskovníku.







Zahrada Kenroku-en a Kanazawský hrad


Kanazawská zahrada Kenroku-en je jednou ze tří nejkrásnějších zahrad v celém Japonsku. Dalšími dvěma jsou Koraku-en v Okajamě a Kairaku-en v Mitu. Název Kenroku-en znamená "zahrada spojující šest prvků", které by měla mít dokonalá zahrada. Ta kanazawská se tomuto ideálu hodně přibližuje, protože je postavená na základě tří skupin navzájem kontrastujících zahradních prvků (šesti aspektů), kterými jsou: prostornost kontrastující s odděleností, rafinovanost se starobylostí a vodní plochy v kontrastu s krásnými panoramaty. 


Zahrada má sedm vchodů, které nás ze začátkou trochu zmatou. Nakonec ale zjišťujeme, že je úplně jedno kterým vejdeme, vstupenka za 310 jenů s mapkou zahrady je k dostání v každém z nich. Samotná prohlídka zahrady je pak alespoň na dvě hodinky. Snažíme se najít tu nejlepší trasu, při které nic nemineme a projdeme všechny cestičky a zákoutí. Zahrada ale není koncipovaná jako jedna souvislá procházka, ale jako obří areál, do kterého se lidé budou rádi vracet ztrácet. A tak se dobrovolně ztrácíme také...




Zahrada překypuje nejrůznějšími vodními prvky, mosty, kopečky, květinovými záhony, různorodými stromy, kameny, malými stavbami, čajovnami a lépe či hůře ukrytými vyhlídkami a zákoutími.  Voda je po zahradě rozvedena promyšleným vodním systémem z roku 1632, který napájí nespočet potůčků a jezírek, včetně dvou hlavních jezer Kasumigaike and Hisagoike.




Ikonickým symbolem zahrady Kenroku-en je dvoumetrová kamenná lucerna Kotojitoro, která neobvykle stojí na dvou nohách místo jedné. Nepřehlédnutelná je také stará rozlehlá borovice Karasakinomatsu, jejíž semeno bylo zasazeno třináctým panovníkem rodu Kaga, Nariyasu. Borovice je stejně jako spousta dalších stromů v době naší návštěvy chráněná provazovou konstrukcí yukizuri, která chrání její větve před těžkými nánosy sněhu, které by je mohly polámat. 





Krajina zahrady má svou charakteristickou tvář v každém ročním období. V zimně to jsou provazy yukizuri vystupující z bílých závějí, na jaře potom kvetoucí švestky a později třešně, vonící azalky a kosatce v létě a na podzim červěně a žlutě zbarvené listí. Není divu, že si zahrada zasloužila titul Místa scénické krásy a její krásu jezdí obdivovat lidé z celého Japonska (či dokonce ještě vzdálenějšího Česka). 




Zahradu opouštíme východem Katsurazaka, který přímo navazuje na most Ishikawabashi, který nás vede rovnou do areálu Kanazawského hradu. Ten byl postaven mezi lety 1580-1583 a až do roku 1869 byl sídlem pánů Maeda z rodu Kaga po 14 generací. Původní budova hradu byla v roce 1881 úplně zničena tragickým požárem, za druhé světové války sloužila jako vojenská základna a až do roku 1995 její areál sloužil jako unverzitní kampus. Vše se změnilo v roce 2001, kdy byl hrad znovu postaven tradičními metodami do jeho podoby před požárem. Rekonstukce stále pokračuje, jak nasvědčuje nádhená dřevěná brána ještě vonící novotou. 







Gejšské čvrti Higashi Chaya a Nichi Chaya


Největším zážitkem z Kanazawy a jedním z největších z celého Japonska je potom naše večerní návštěva dvou úchvatných gejšských čtvrtí. Tady vám dám jedno velké doporučení, které vás ušetří velkého zklamání, které jsem si tu prožila. Setkání s kulturou pravých gejš bylo jedním z mých největších japonských snů a tak jsem se na tuto část města těšila úplně nejvíc. Netušila jsem ale, že je tu toho tolik k vidění a to všechno se bohužel zavírá už v pět hodin večer (tedy asi hodinu potom, co jsme dorazili). A tak jsem místo prohlídek a ochutnávání života gejš smutně koukala na několik zavřených dveří, do kterých bych se moc ráda podívala. Večerní prohlídka měla taky své kouzlo, o tom žádná, ale rozhodně vám doporučuji se do těchto čtvrtí vypravit už pěkně ráno, vše si v klidu projít a pak se sem vrátit večer za soumraku. Toť moje rada nad zlato (či spíše nad zlatý list) a teď už se pojďme toulat po gejšských čajovnách.


 


Chaya, tedy čajovna, je druh exkluzivní restaurace, kde jsou hosté baveni gejšou, která předvádí své umění zpěvu, hry a tance. Během významného období japonské historie, Edo, bylo možné najít čajovny ve vymezených zábavních čtvrtích, většinou hned za hranicemi centra města. Kanazawa má tyto čtvrti rovnou tři - Higashi (východní čtvrť), Nishi (západní) a nejmenší Kazuemachi. Každá z nich má své osobité kouzlo, které spojují typické dřevěné domky linoucí se úzkými uličkami, za jejichž lakovanými okenicemi se skrývají nádherné gejši. Ty se ale neprochází po ulicích jen tak mezi turisty, jsou to totiž naprosto luxusní společnice a večer v jejich blízkosti vyjde na pořádný balík. Pokud chcete zkusit štěstí, můžete se do těchto čvrtí vydat po setmění, kdy se uličky krásně rozsvítí a začnou se jimi linout zvuky gejš drnkajících na dlouhokrké loutny šamisen a šance potkat pravou gejšu ťapkající mezi čajovnami v dřevěných sandálích se mírně zvýší.


Největší a nejzajímavější ze všech tří čtvrtí je Higashi Chaya. Těmi největšími must do tu jsou dvě čajovny otevřené pro veřejnost - Shima Teahouse a Kaikaro Teahouse. První z nich, Shima, je krásná zachovalá čajovna, která je dnes přetvořená na muzeum. Najdete tu tradiční pokoje i kuchyni plné různorodých předmětů a nástrojů, které gejši používaly ve svém každodenním životě. Vstupné stojí 500 jenů. Typickým prvkem gejšských čajoven jsou tzv. kimusuko, dřevěné mřížky místo oken, které gejšám zajišťují soukromí. Jde jimi totiž vidět zevnitř ven, ale ne naopak. V noci tyto mřížky dělají nádherné světelné efekty a zahalují ulice čajovnových čtvrtí do čarovné atmosféry.





Druhou čajovnou, do které se můžete podívat, je Kaikaro, která byla jediným místem, které se nám tu povedlo chytit před zavíračkou. Čajovna Kaikaro je stále v provozu, i přestože otevřela své dveře veřejnosti, a čajový obřad je v cenně vstupenky, (750 jenů). Kaikaro je největší čajovna v celé čtvrti a návštěvnící se tu mohou podívat, jak taková typická gejšská čajovna vypadá zevnitř. Při prohlídce obdivujeme dřevěné posuvné dveře, červené lakýrované schodiště, recepční pokoje a luxusní zlatou čajovou místnost. Na tohle jsem se tak moc těšila! Další obrovský sen splněn... S téměř roztřesenýma rukama sahám na hřeben a hedvábné kimono v místnosti, kde se gejši už po dvě stě let připravují na svá vystoupení a a prohlížím si každý detail interiérové výzdoby. Největší kuriozitou je jednoznačně skleněná zahrada, která vypadá jako by tam někdo "omylem" rozbil sklo. Když se do modrozelených střepů zahledíme, začneme v nich nacházet jistou harmonii, ale i tak se nám těžko věří, že někdo opravdu přesně naaranžoval každý kousek, aby vytvořil takto zvláštní umělecké dílo.








Za návštěvu také určitě stojí obchod Hakuza prodávající produkty ze zlatých listů, tedy zlata tepaného do tenoučkých plátků, kterými se potom pokrývá všechno možné od krabiček, jídelních hůlek až po celé budovy. V obchodě se můžete podívat jak proces této výroby probíhá a pokochat se unikátní čajovou místností kompletně pokrytou zlatými listy.

zdobení jídelních hůlek zlatým listem, foto: www.kanazawa-travel.com

Nichi Chaya je mnohem menší a klidnější čvrť ležící na druhé straně řeky od Higashi. Jak ale jistě víte, co je malý, to je hezký, takže nás tato malebná ulička lemovaná třešňovými stromy linoucí se podél řeky zcela okouzluje. Surovost a atmosféra tajemných gejš z tohoto místa neuvěřitelně čiší, a i když tu není až tolik co procházet (kromě muzea Nishia Chaya Shiryokan), jen zastavení se a procítění tohoto výjimečného a trochu temného místa je silným zážitkem.






O životě a tradici gejš vám připravím podrobnější článek, takže se nebojte - s gejšami ani samuraji Kanazawou určitě nekončíme!


🔴 Mohlo by se vám hodit:


Kde jsme bydleli
- hostel Ochakare - 1950 jenů na 3 noci za mini pokojík, 10 min chůze od nádraží

Co jsme jedli 
- Morimorizushi - to nejlepší sushi na světě - dáme vám ochutnat v příštím článku!

Na kolik tu co vyjde 
- samurajská vila Nomura house - 550 jenů
- zahrada Kenrokuen - 310 jenů
- interiéry Kanazawského hradu - 310 jenů
- čajovna Shima - 500 jenů
- čajovna Kaikaro  - 750 jenů

Must do
- Nomura house
- zahrada Kenroku-en
- Higashi Chaya

Líbil se vám tento článek? Tak ho nezapomeňte sdílet!

Pusťte se rovnou do čtení dalšího dílu!


2 komentáře:

  1. prostě nádhera snad se někdy v životě do Japonska dostanu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, určitě! Stačí si to dát jako cíl a jít si za ním :-)

      Vymazat