S čím počítat před cestou do Nepálu


Nepál je úžasná země, které vévodí ještě úžasnější Himaláje. Právě ty jsou největším lákadlem, které do země ročně přiláká davy turistů (v roce 2016 celých 730 tisíc). Všichni se těší na zasněžené siluety osmitisícovek, panenskou přírodu a čistý vzduch. Do hor ale z letiště vede dlouhá cesta, kterou si většina lidí ještě natáhne o pár dnů v Káthmándú, které není zrovna nejpřívětivějším městem na Zemi. Realita byla trochu jiná od toho, co jsme se dočetli na internetu a od toho, jaké fotky všichni sdílejí. Dali jsme pro vás tedy do kupy 10 věcí, se kterými je dobrý před příletem do Nepálu počítat a na který se připravit. Rozhodně vás nechceme některými body odradit, jen trochu zminimalizovat kulturní šok a hlavně vás pobídnout k zodpovědnějšímu turismu. V tomto článku uvádíme obecné tipy týkající se Nepálu (převážně měst), do skvostných Himalájí se podíváme příště. 




1. Keš a pasové fotky s sebou


První věc, kterou budete řešit po příletu do Nepálu, budou vstupní víza. K těm musíte vyplnit jednostránkový formulář, přiložit dvě pasové fotografie a stoupnout si do dlooouhé fronty. Tento formulář můžete vyplnit a fotku si digitálně vyfotit i na dostupných automatech, ty ale trvají pětkrát delší dobu během které se fronta ještě znásobí. Každopádně počítejte s tím, že se kvůli vízům na letišti minimálně hodinu zasekáte. Abyste víza dostali, musíte za ně zaplatit a to pouze a jen hotově. Platit můžete ve většině hlavních světových měn (držte se ale raději dolarů, eur nebo liber). 15denní vízum vás vyjde na 25 USD, 30denní na 40 USD a 90denní na 100 USD. Pasové fotografie budete potřebovat také na povolení na treky, na případné zakoupení SIM karty a spoustu dalších povolení a prodloužení. Buď si je přivezte už z domu (minimálně 5) nebo si je můžete bez problému obstarat za babku v Nepálu ve všech turistických čtvrtích, takže no stres. Jen je mějte ve správnou chvíli u sebe.



2. Je to fakt chudá země


A to mnohem víc než jsme čekali. Byli jsme už v několika rozvojových zemích, takže jsme rozhodně nečekali západní luxus a věděli, že to bude zase síla. To, co jsme ale viděli v Nepálu bylo ještě hluboko, hluboko pod tím. Nepál se totiž dlouhodobě řadí mezi nejméně rozvinuté země podle indexu lidského rozvoje (HDI - Human Development Index), kde nyní stojí na 144. příčce ze 188 zemí (i Indie a Bangladéš jsou na tom v současnosti líp). Třetina Nepálců žije pod hranicí chudoby (přežívá na méně než 1,25 dolaru denně), nezaměstnanost dosahuje šílených 42 procent a populace prudce narůstá každým rokem o 400 000 dalších hladových krků. Dětská úmrtnost je tu jedna z nejvyšších na světě, pěti let se nedožije až každé třicáté dítě, dva a půl milionu lidí nemá přístup k pitné vodě a 34 procent obyvatel je negramotných. Prostě žádná prdel a obrovská škola a zrcadlo pro všechny návštěvníky z vyspělých zemí.



3.  Vzduch, který se nedá dýchat


Že je v Nepálu něco špatně jsme začali tušit už v letadle. Bylo jasno, ale dole pod námi nebylo vidět nic. Jen žlutý mlíko a z něho vyčuhující štíty Himalájí. Normálně, když přistáváte v jiné zemi, tak po průletu vrstvou mraků se vše zase pěkně vyčistí. Tady ale mlžný opar houstl až do dosednutí letadla na přistávací dráhu. Teprve tam nám plně došlo, že tento opar není mlžný. Hlavní město Káthmándú se během posledních desítek let vyšplhalo na 7. nejvyšší příčku v žebříčku nejznečištěnějších měst světa, což je horší skóre než má čínský Peking. A je to vážně masakr. Nedá se tu dýchat. Většina lidí tu nosí respirační roušku, která byla první věcí, kterou jsme si v Nepálu koupili. I tak ale slyšíte všechny okolo vás naprosto brutálně chrchlat a kašlat (často i krev) a turistům se doporučuje v blízkosti Káthmándú nezůstávat déle než pět dnů, jinak hrozí infekce dýchacích cest. Proč je to tak hrozný? Je to tak nějak všechno dohromady: narůstající doprava a výfukové plyny (emise tu samozřejmě nikdo neměří), ředění paliv nejrůznějšími chemickými sračkami, pálení odpadků na ulicích, prašné cesty a rapidně rychlé stěhování se lidí ze všech koutů Nepálu do jeho hlavního města, které to těžce nezvládá. Nejhorší je ale ten opar, ta žlutá mlha přes kterou nejde vidět ani to, pro co sem všichni jezdí - hory. Ještě v roce 1990 bylo možné z Káthmándú vidět vrcholy velikánů Ganesh I nebo Langtang Lirung. Dnes nevidíte nic. I když to byl šok, pořád jsem si naivně myslela, že se to změní až se dostaneme dál od Káthmándú. Moc ne - sice jsme přestali cítit prach mezi zubama, ale vidět nebylo pořád nic. Z autobusu, u řek, v nízkých horách ani v Pokhaře u jezera. Všude a pořád jen žlutá mlha. Obrečela jsem to, takhle jsem si ten horský ráj nepředstavovala. Pokud to takhle půjde dál, tak za deset let nepůjde nic vidět ani ve čtyřech tisících. Jo, a pokud nosíte čočky jako já, tak tu na ně rovnou zapomeňte.

O takovémto výhledu nad Bhaktapurem se nám dnes díky neprostupnému smogu už může jenom zdát



4. Nepijte vodu z kohoutku


To asi znáte i z jiných rozvojových zemí, kde se nedoporučuje pít vodu z kohoutku. V Nepálu by to ale mělo být přímo zakázáno. Voda, která je běžně označována za pitnou je velmi často zásadně znečištěná. Chemikálie, průmyslový odpad, odpadní vody, doprava, prach, hnojiva, pesticidy, to vše má za následek to, že voda je tu tak špatná, že obrovské množství (nejen) novorozenců umírá na dehydrataci v následku průjmů po vypití této vody. Dávejte si vážně bacha - pijte jen vodu, která je filtrovaná, zapečeťená nebo jako my do všeho házejte purifikační tablety (mnohem lepší varianta než zamořovat znečištěný Nepál dalšími hromadami plastových lahví). Pozor si dávejte taky na led v restauracích a na všechno, čeho se mohla kontaminovaná voda dotknout - krájené ovoce a zelenina nebo omyté sklenice a nádobí, které je vždycky lepší otřít ubrouskem. Zuby si čistěte jen vaší vlastní bezpečnou vodou a otevírání pusy ve sprše by mělo být taky tabu, jinak dopadnete jako Charlotte v Sexu ve městě :-). My tohle vše dodrželi a věřte nebo ne, za celé dva týdny nás ani nezabolelo břicho (a to prý střevní infekce v Nepálu potká až 90 procent návštěvníků). 



5. Elektrika, která funguje jen občas


To, že jste našli elektrickou zástrčku a máte správný adaptér v Nepálu ještě neznamená, že si dobijete foťák nebo telefon. Elektrika tu totiž funguje jen někdy. V roce 2016 byly výpadky elektřiny (power cuts či blackouts) celých 86 hodin týdně, což je asi 13 hodin denně, v zimě dokonce i 15. Výpadky nejsou náhodné, přívod elektrické energie je regulován institucí NEA (Nepal Electricity Authority), která má přesný rozpis blackout hodin zveřejněný na svém webu. My jsme si tak jednou objednali kafe, a když se ani po 20 minutách nic nedělo, šli jsme se zeptat, jestli na nás nezapomněli. Nezapomněli, ale je power cut a tak nejede kávovar zazubil se na nás číšník. Nepálci udělají vše pro to, aby se vyhnuli jakémukoliv konfliktu nebo sdělení nepříjemných věcí, a tak by nás tam pravděpodobně nechali čekat klidně dvě hodiny :-). Většina turistických míst a hotelů má nějaké záložní zdroje, které jim umožní jakž takž fungovat, rozhodně se ale na elektriku nemůžete nikde stoprocentně spoléhat. V horách je potom elektrický proud zapnutý jen na pár hodin po 17:00 večer. Naprosto nezbytnou výbavou je tedy externí baterie. My používáme skvělou power banku DOCA, na kterou nedáme dopustit. Jen díky ní jsem mohla pravidelně informovat vystresované rodiče, že jsme stále živí a v pořádku :-).




6. Káthmándú je stále plné nádherných chrámů (i po zemětřesení!)


Když jsme se v dubnu 2015 dozvěděli o ničivém zemětřesení, které srovnalo se zemí stovky liských domovů a mimořádných památek, zdevastovalo už tak bídnou infrastrukturu a hlavně zabilo 9 000 lidí, měli jsem hodně podobný pocit jako při 11. září 2001. Bylo to prostě strašně nereálný. Nepál byl vždycky jednou z našich vysněných destinací. Tolik jsme se těšili, až všechny ty krásné chrámy a paláce uvidíme naživo. A ony už tam nejsou. Z médií to, co se týče přeživších památek, znělo ještě tragičtěji než to ve skutečnosti bylo, což bezesporu odradilo spoustu cestovatelů a turistů. Což je to poslední, co Nepál po takovéto tragédii potřeboval - přijít o tento naprosto zásadní ekonomický přísun. My jsme si nejprve také mysleli, že v Káthmándú VŠECHNO spadlo a zůstaly tam jen hromádky cihel. Vůbec to není pravda a i přes obrovské ztráty SPOUSTA úžasných vzácných staveb přežila nebo je už opravená. Patanský Durbar Square, stúpy Boudha i Swayambhu, Bhaktapur i Pashupatinath - všude jsme byli a návštěvu všech těchto míst silně doporučujeme. Jasně, spousta staveb je zřícených, ale to, co zbylo je stále naprosto unikátní a plné temné magické atmosféry. Jen počítejte, že vstupné je pěkně mastné, na turistech tu v tomhle rýžují úplně stejně jako na Srí Lance.




7. Levá ruka je FUJ!


Podobně jako v jiných jihoasijských zemí je v Nepálu levá ruka považovaná za špinavou. Člověk se s přece ní umývá a utírá zadek. A tak je dobré ji nepoužívat k ničemu jinému. Nikdy tedy nikomu levou rukou nic nepodávejte, na nikoho levou rukou nesahejte a ať vás hlavně ani nenapadne s ní jíst! Nepálci ji mají při jídle zvláštně zkroucenou za zády, jako by se za ni styděli. Pokud jíte nějaké společné jídlo, nikdy se nesmíte dotknout svými ústy nebo příborem, který si vložíte do pusy, společného jídla - to by se v tu chvíli stalo znečištěným a Nepálci ho už nejedli. Druhou nejšpinavější částí těla jsou v Nepálu chodidla, takže platí: když sedíte nesměřujte na nikoho plochami svých chodidel, nikdy nepřekračujte nohy někoho jiného, nikoho se svými chodidly nedotýkejte. Hlava je naopak nejčistší část těla, takže na tu taky nesahat!



8. Místo popelářů odpadkové ohně


Turisté jsou často, stejně jako my, naprosto šokovaní množstvím odpadu, který se v Nepálu všude valí. Na silnicích, podél cest, před domy, v řekách, v lesích i v horách. Do nejpopulárnějšího základního tábora Everestu se dokonce podniká speciální čistící expedice, během které se snese dolů až neuvěřitelných 8000 kg! odpadků, kterými je celý trek lemován. Turisté z vyspělých zemí jsou totiž zvyklí, že za ně někdo neustále uklízí, pro odpad přijedou popeláři a zavezou ho někam daleko, kde se buď zrecykluje, uloží nebo pošle do Indie, Číny a jihozápadní Asie. Co oči nevidí, to srdce nebolí. Jenže Nepálci jsou jaksi na spodu tohoto žebříčku, takže už odpad nemají kam posílat a nemají ani žádnou infrastrukturu, která by ho někam svážela. A tak, aby nemuseli plavat v horách odpadků, musí je pálit. Na ulici před domem nebo vzadu na dvorku. A to včetně igelitových tašek a plastových lahví, které se prostřednictvím kouře krásně dostávají do vzduchu a z něj přímo lidem do plic a do krve. Vzpomeňte si na to, až si budete v Nepálu kupovat desátou PET láhev s vodou či kolou a prázdnou ji s úsměvem podávat staré paní na jednom ze stovek stánků podél cest. Bude ji totiž muset spálit a pěkně se jí nadýchat.




9. Pozor na bankomaty


Bankomaty v Nepálu jsou taky kapitola sama pro sebe. Všude kde jsme zatím byli, jsme nikdy neměli problém s výběrem z bankomatů ATM, a vždy nám to vyšlo jako nejvýhodnější varianta. V Nepálu to ale není tak jednoduché. Má to několik háčků. Za prvé musí jet elektrika (viz. bod 4), za druhé se u bankomatů často okrádají turisti, a tak je fajn najít ten, který hlídá policajt (v turistických místech skoro všude). Za třetí - polovina automatů má jen velmi omezený limit výběru, za čtvrté - spousta bankomatů prostě nefunguje nebo se neskamarádí s vaší kartou. Za páté - když už se vám povede tohle všechno překonat, tak vězte, že si nepálské banky účtují 3, 5 procent z výběru a navíc si nasadí poplatek 500 Nrs (120 Kč) za každý výběr. Celkem zlodějna :-/ Někdy mám v rozvojových zemích pocit, že si místní myslí, že všichni z vyspělých zemí serou peníze. Nicméně jsme si vždycky poradili, a i tak byly ATMka nejlepším řešením. 




10.  Nic neplánujte na knop


V Nepálu (stejně jako ve všech zemích 3. světa) u všeho počítejte s časovou rezervou. Hlavně u jakýchkoliv přesunů a výletů. Rozhodně nečekejte, že když má autobus Z Káthmándú do Pokhary jet 6 hodin, bude cesta trvat přesně 6:00 hod. Spíš počítejte 7, když půjde vše dobře. Doprava v Nepálu a především v samotném Káthmándú je jedna obrovská katastrofa a projet jím bez uvíznutí v nějaké zácpě je prakticky nemožné. My zůstali při cestě do Pokhary hned na začátku trčet skoro hodinu u výjezdu z města, což naši cestu hned natáhlo na téměř 8 hodin. Pokud budete chtít někam jet taxíkem, řidič vám vždycky řekně nějaký čas - třeba 15 minut, ale vždycky dodá "depends on traffic" (záleží na provozu). Snažte se tedy počítat s alespoň půlhodinovou rezervou při přesunech po městě a nikde si nic nedomlouvejte na knop. Při delších přesunech do horských oblastí jsou taky běžné sesuvy půdy, které mohou cesty zablokovat a dopravu úplně znemožnit. Dalším velkým a poměrně častým problémem jsou stávky (nepálsky zvané banda), které vždy naprosto ochromí a zastaví veškerý život a dopravu. Během stávky jsou zavřené všechny obchody a restaurace a je zakázaná jakákoliv veřejná i soukromá doprava. Stávky jsou většinou vyhlášené na poslední chvíli, zpravidla večer před daným dnem. Můžou trvat jeden den, jsou tu ale i delší stávky, které mohou trvat i týden. Rozhodně tedy nespoléhejte na to, že v pátek večer dojdete trek v Pokhaře, v sobotu ráno nasednete na autobus a v sobotu odpoledne poletíte letadlem domů. Byla by to hodně nerozumná loterie. Dopřejte si alespoň den nebo dva rezervu a snažte se informovat alespoň o plánovaných stávkách.



Líbil se vám tento článek? Tak ho nezapomeňte sdílet!


Chystáte se v Nepálu do hor? 
Tak mrkněte na tento článek s praktickými tipy na himalájské treky:




5 komentářů:

  1. Krásně napsáno a je velmi smutné, že se Nepál změnil v takto znečištěné místo. Věřím ale, že právě cestovatelé jako ty šířením povědomí o aktuální situaci to napomohou změnit! L

    OdpovědětVymazat
  2. Pekne napsano, vratil jsem se z Nepalu pred 14 dny a vse co je popsano plati, mozna bych pridal jeste bod 11. a to Nepalske cestovni agentury a jejich agenti, to jsou loupeznici, ze Lotrado je amater. Jinak je to moc hezka zem a maji krasne hory. AldaMore

    OdpovědětVymazat
  3. Právě jsem objevila tvůj blog a z toho co tu čtu mám husí kůži. My jsme zatím měli možnost se podívat do Bangoku a nějakých menších zemí které taky nejsou uplně na nejlepší životní úrovni a už tam mi bylo dosti smutno. Myslím že lidé by to měli absolvovat pro životní zkušenost. Děkuji za cenné informace, určitě si pročtu celý tvůj blog.

    OdpovědětVymazat