S hlavou v oblacích po madeirských levádách

1 komentářů

Ráj pro dobrodružné procházkáře. To je Madeira. Největším lákadlem jsou tady totiž levády - stezky vybudované vysoko v horách podél více než 2000 km zavlažovacích kanálů, které tu vybudovali Portugalci v 15. století. 


Na jihu Madeiry panuje suché subtropické klima a nezaprší a nezaprší, zatímco na severu pořád leje jako z konve. Za vše může 1800 m vysoké pásmo hor, které je nekompromisní bariérou, která si na severu skrblí všechny mraky, a tedy i srážky, pro sebe. Všechna voda se tak vsákne do země, kde narazí na pevnou skálu po které steče podzemními prameny až na jih. Portugalce brzy napadlo tento zvláštní úkaz využít a začít tu budovat kanály, kterými budou vodu směrovat přesně tak, jak potřebují. Voda se tak dostala na plantáže banánovníků, vinice i zeleninová políčka po celém ostrově.



Práce to byla náročná a velmi nebezpečná, vodu bylo často potřeba vést okolo prudkých skalnatých stěn v obrovské výšce i skrz skálu samotnou, díky čemuž se tu muselo vybudovat přes 40 tunelů. S touhle těžkou prací se Portugalci nešpinili ruce sami, ale zaúkolovali černé a arabské otroky, díky nimž se madeirský ostrov může pyšnit touto raritou. Podél kanálů vedou úzké cestičky, které byly původně určeny por údržbu, dnes se ale proměnili v turistické trasy, které si každoročně užívají tisíce nadšených turistů. Obtížnost jednotlivých levád a jejich úseků se velmi liší - od širokých pohodlných cest vedoucích po rovince až po exponované úseky, kde se tisknete na skálu na uzounké římse vysoko v mracích. Levádová turistika je naprosto jedinečný zážitek, který nikde jinde neochutnáte. Není to ale nic pro ty, kdo trpí závratí, i nám se v těch výškách občas pěkně zamotala hlava.


Madeiru protíná asi 30 hlavních turistických levád, z nichž jsme si museli vybrat ty nejlepší. Celkem jsme jich stihli projít pět plus další dva treky na Sao Lourenco a Pico de Arieiro. V tomto článku vás provedeme po prvních dvou, které jsou kousek od sebe a tak jdou v pohodě absolvovat za jeden den.


Vereda dos Balcoes (PR11)


3 km, 1 hod, jednoduchý terén, start: Ribeiro Frio

Nejkratší leváda vede na jednu z nejkrásnějších vyhlídek ostrova. Začíná v Ribeiro Frio, na stejném místě jako oblíbená Levada do Furado, takže jsme je, jako většina lidí, spojili do jednoho výletu. První část vede podél vodního kanálu Serra do Faial, kde míjíme vzácné madeirské rostliny - vavřín vznečený, madeirský mahagon, madeirské borůvky a madeirské orchideje. Cestu v pravidelných intervalech lemují duby letní a platany javorolisté.



Po půlhodině cesty přítmým tohoto nádherného lesa se před námi otevírá dech beroucí vyhlídka Balcões obklopená zelenými údolími charakteristickými pro místní vavřínové lesy pralesovitého typu, tzv. laurisilva. Tyto lesy původně pokrývali většinu evropského kontinentu, ze kterého postupně se změnou klima vymizely a jeho pozůstatky zůstaly jen v Makaronésii (Madeira, Azory, Kanárské ostrovy). Tyto lesy jsou stále vlhké, jsou tedy významným producentem vody, která vzniká srážením mlhy na listech rostlin, z kterých proniká ve velkém množství do půdy a později tvoří prameny a potůčky. Z vyhlídky můžete spatřit hydroenergetickou plantáž Fajã da Nogueira, která zásobuje celou oblast Santany.



Krásný výhled máme také na "střechu Madeiry", zubatou siluetu jejich nejvyšších vrcholů Pico Ruivo (1861 m), Pico do Areeiro (1817 m) a další velikány Pico do Gato, Pico das Torres a majestátní skalnatý útvar Penhad'Águia.



Dáváme si tu svačinku, kterou nám zpestřuje malý okřídlený návštěvník, který se nás vůbec nebojí a sedá si na skálu hned vedle nás. Nevím přesně, jak se tento ptáček jmenuje, ale zjišťujeme, že toto místo je pro pozorování ptáků jako stvořené. Nejzajímavější je králíček ohnivý, nejmenší evropský pták. S trochou štěstí tu můžete spatřit i pěnkavu obecnou, konipase horského, kosy, červenky a dokonce i káně nebo vzácného madeirského holuba trocaz. Nám tu proběhla i zvláštní ještěrka.





Levada do Furado (PR10)


11 km, 3-4 hod, jednoduchý terén, start: Ribeiro Frio, cíl: Portela

Tato leváda začíná v Ribeiro Frio (stejně jako předchozí Balcoes), což v překladu znamená chladná řeka. Zastavujeme se tu na pstruží farmě, kde se ve velkých kádích líhnou a chovají pstruzi duhoví, kteří jsou potom vypouštěni do dalších bystřin a říček Madeiry, čímž udržují a zvyšují svou populaci. Je tu i restaurace, kde si můžete dát duháče na talíři v nejrůznějším provedení.



Trasa vede podél levády Serra do Faial ve výšce 860 metrů a postupně klesá až do vesnice Portela. Tato leváda je jednou z nejstarších a nejkrásnějších na Madeiře. Pyšní se tím nejlepším z přírodního dědictví ostrova plného vzácné fauny a flóry. Nejrůznější odstíny zeleně tu naplňují oči i duše výletníků, kteří si sem přícházejí užít toto mírumilovném prostředí, do kterého se občas skrz husté větve stromů probojují paprsky sluníčka. Ty potom kreslí po stezce klikaté obrázky a zrcadlí se ve vodě levády tiše zurčící podél cesty. Když se do jejích vlnek zahledíte a budete mít zrovna štěstí, můžete v ní spatřit uhánějícího pstruha duháče, který do ní byl nasazen a její chladný proud si rychle oblíbil.





Místní vegetaci vévodí jednoznačně vavříny, kterými jsou místní lesy typické. Dvacet procent povrchu Madeiry tyto vavřínové pralesy pokrývají už od třetihor, takže tu můžete podniknout opravdovou cestu do pravěku :-).  Kráčíme pod korunami tak vzácných stromů, jako je vavřín azorský, obaleň páchnoucí, hruškovec a jachovec a  pod nohami nám kvetou raritní kytičky isoplexis, hadinec převislý, kopretinovec dřevnatý, prstnatec a spousta druhů kapradin. 






To, co nás ale na levádách baví ze všeho nejvíc jsou ty výhledy! Nejexponovanější část vede po krkolomných římsách těsně obepínajících skalní stěny. A vedou pěkně vysoko, až se mi občas trochu rozklepou kolena, když kráčím po uzounkých cestičkách podél tekoucího kanálu. Místy, už není kam šlápnout, a tak je cestička proražená skrze skálu do malebných tunelů, které levádě ještě přidávají na dobrodružnosti. Užíváme si každý krok, takováhle turistika nás fakt baví!






Závěrečnou část trasy klesáme do údolí, kde se totálně mění krajina a okolní vegetace. Z hor se najednou ocitáme na bujarých rozkvetlých loukách, kudy nás stále vede zvuk zurčící levády až do Portelly, kde po pokochání dalším krásným výhledem nasedáme na autobus zpátky do Funchalu. 






Read More »

10 zajímavostí, které nás potkaly v Norsku

8 komentářů



1. POLÁRNÍ DEN (NEBO NOC?)


To není v Norsku moc velké překvápko - si nejspíš řeknete. Jedna věc ale je si o polárním dnu číst a druhá je ho zažít na vlastní kůži. To vás potom opravdu překvapí. Tím, že jsme většinu našeho pobytu v Norsku trávili daleko za polárním kruhem na Lofotech a spali ve vanu, jsme si tento severský fenomén užili fakt pořádně. Jaké to je, když je celý den a celou noc světlo? Hodně zvláštní. Zvlášť pro mě, která si z z nějakého naivního důvodu myslela, že polární den znamená, že se úplně nesetmí, ale je takové ponuré šero, taková jako polotma. Když jsem potom ve 3 hodiny v noci zakrývala mikinou škvíru v zatemnění okna, kterou mi svítily do očí sluneční paprsky a pokaždé, když jsem šla v noci na záchod jsem se tím ostrým světlem totálně probrala, jsem zjistila, jak moc jsem se spletla. Často jsem měla ráno pocit jako po prohýřené noci. Hormon tmy a spánku, melatonin, našim tělům celkem chyběl. Polární den má ale i své výhody, které jsme objevili posledních pár dnů, kdy celé dny pršelo a v noci bylo krásně jasno. Využili jsme toho, vyspali se přes den a v noci cestovali a dokonce si dali i hike na jednu z nejkrásnějších norských pláží Kvalvika.



Celý článek »

Madeira - Ponta de Sao Lourenco

4 komentářů

Ponta de São Lourenço, nejvýchodnější mys madeirského ostrova, se během roku obléká do různého hávu. Někdy se tu můžete projít po zelené travičce a kochat rozkvetlými loukami a jindy se tu ocitnete doslova na vyprahlé stepi se vším tím úporným vedrem, prachem a žlutohnědými barvami. Oproti vlhkému podnebí zbytku ostrova je tu totiž poměrně sucho, a tak většinu roku jeho krajina připomíná polopoušť a někdy i opravdovou poušť, ve které jsme trek absolvovali my.


Celý článek »

Náš cestovatelský mix aneb 20 nejlepších písniček na cesty

1 komentářů

Dnes pro vás máme něco osobnějšího. Seznam 20 písníček, které nás doprovázejí na cestách po celém světě. Některé z nich jsou ze soundtracku našich oblíbených filmů o cestování, v některých se o cestování přímo zpívá, některé mají silnou cestovatelskou duši a některé prostě máme s cestováním spjaty na základě nějaké silného zážitku. Tenhle mix si můžete vychutnat v autě při příštím roadtripu, dát si ho do uší na nějakém parádním treku nebo si ho pustit jen tak doma při plánování vašich cestovatelských snů. Přejeme příjemný poslech! Projděte si náš seznam nebo si pusťte celý mix na našem Youtube kanálu.

... protože každé pořádné dobrodružství si zaslouží skvělou hudbu na pozadí!



Celý článek »

Pashupatinath - místo, které se nebojí smrti

1 komentářů

Navštívili jsme spoustu úžasných míst, která byla tak nádherná, že se nám tam krásou tajil dech. Dnes vás ale vezmeme někam úplně jinam, na úplně opačnou stranu cestovatelského spektra. Na místo, kde se vám dech bude taky určitě tajit, ale spíš hrůzou. Na místo, kde nás intenzivně mrazilo v zádech a jehož návštěvu jsme rozdýchávali hodně dlouho. Pashupatinath - místo, kde se spalují mrtví přímo pod širým nebem a jejich ostatky následně hážou do vody, stejně jako v indickém Váránasí.


Celý článek »

Chelsea in Bloom - prestižní floristická výstava v Londýně

1 komentářů

Moje mamka miluje květiny. Jejich vůně, barvy a rozmanitost ji přinášejí obrovskou radost. Vypěstuje všechno - kdyby zasadila holinku, vyroste jí celý zahradník :-). Zná názvy snad všech kytek, co si u nás můžete zasadit do květináče nebo na zahrádku a ovládá nejrůznější triky a vychytávky, jak kytičkám dopřát vše, co potřebují. Letos jsem se rozhodla jí udělat radost a pozvala ji na výlet za mnou do Anglie, konkrétně do Londýna, kde se každoročně koná velkolepá výstava současného zahradního designu a nejžhavějších novinek ze světa rostlin - věhlasná Chelsea Flower Show, sen zahradníků a milovníků květin z celého světa. Ještě před vstupem na tuto hlavní akci jsme se zastavili v Chelsea u Sloane Square, kde se ve stejné době konala spřátelená akce Chelsea in Bloom.



Celý článek »

Poon Hill Annapurna BC Trek: Den 7 a 8

0 komentářů
Tak je to tady! Po šesti dnech náročné cesty a plahočení se z kopců a zase do kopců vyšších než mrakodrapy v Dubaji, po šesti dnech střídajícího se počasí od tropického vedra a pálivého slunce, přes deštivou mlhu až po třeskutý mráz, po šesti dnech překonávání sami sebe, jsme tu! V cíli naší himalájské cesty, na nejvyšším místě, kde jsme se kdy v životě octli. Annapurna Base Camp neboli základní tábor Annapurny, 4 130 metrů nad mořem.




Celý článek »

Poon Hill Annapurna BC Trek: Den 6

0 komentářů

Deurali (3 230 m) - Annapurna Base Camp (4 130 m)


10 km, 14 323 kroků, převýšení 100 pater

Annapurna Sanctuary. Svatyně Annapurny. Místo tak magické a výjimečné, že je od pradávna místním kmenem Gurungů považováno za uložiště zlata a nejrůznějších pokladů, které tu zanechali Nagasové, hadí bohové z Indie. Také se věří, že tato horská svatyně byla domovem několika božstev, od hinduistických a buddhistických až po starší animistické bohy. Ještě donedávna bylo přísně zakázáno na toto území donést jakékoliv maso nebo vejce a dokonce sem měly zakázaný vstup i ženy. Ještěže to už neplatí, protože my se dnes chystáme na toto posvátné území vkročit. A bude to velký.


Celý článek »