S hlavou v oblacích po madeirských levádách


Ráj pro dobrodružné procházkáře. To je Madeira. Největším lákadlem jsou tady totiž levády - stezky vybudované vysoko v horách podél více než 2000 km zavlažovacích kanálů, které tu vybudovali Portugalci v 15. století. 


Na jihu Madeiry panuje suché subtropické klima a nezaprší a nezaprší, zatímco na severu pořád leje jako z konve. Za vše může 1800 m vysoké pásmo hor, které je nekompromisní bariérou, která si na severu skrblí všechny mraky, a tedy i srážky, pro sebe. Všechna voda se tak vsákne do země, kde narazí na pevnou skálu po které steče podzemními prameny až na jih. Portugalce brzy napadlo tento zvláštní úkaz využít a začít tu budovat kanály, kterými budou vodu směrovat přesně tak, jak potřebují. Voda se tak dostala na plantáže banánovníků, vinice i zeleninová políčka po celém ostrově.



Práce to byla náročná a velmi nebezpečná, vodu bylo často potřeba vést okolo prudkých skalnatých stěn v obrovské výšce i skrz skálu samotnou, díky čemuž se tu muselo vybudovat přes 40 tunelů. S touhle těžkou prací se Portugalci nešpinili ruce sami, ale zaúkolovali černé a arabské otroky, díky nimž se madeirský ostrov může pyšnit touto raritou. Podél kanálů vedou úzké cestičky, které byly původně určeny por údržbu, dnes se ale proměnili v turistické trasy, které si každoročně užívají tisíce nadšených turistů. Obtížnost jednotlivých levád a jejich úseků se velmi liší - od širokých pohodlných cest vedoucích po rovince až po exponované úseky, kde se tisknete na skálu na uzounké římse vysoko v mracích. Levádová turistika je naprosto jedinečný zážitek, který nikde jinde neochutnáte. Není to ale nic pro ty, kdo trpí závratí, i nám se v těch výškách občas pěkně zamotala hlava.


Madeiru protíná asi 30 hlavních turistických levád, z nichž jsme si museli vybrat ty nejlepší. Celkem jsme jich stihli projít pět plus další dva treky na Sao Lourenco a Pico de Arieiro. V tomto článku vás provedeme po prvních dvou, které jsou kousek od sebe a tak jdou v pohodě absolvovat za jeden den.


Vereda dos Balcoes (PR11)


3 km, 1 hod, jednoduchý terén, start: Ribeiro Frio

Nejkratší leváda vede na jednu z nejkrásnějších vyhlídek ostrova. Začíná v Ribeiro Frio, na stejném místě jako oblíbená Levada do Furado, takže jsme je, jako většina lidí, spojili do jednoho výletu. První část vede podél vodního kanálu Serra do Faial, kde míjíme vzácné madeirské rostliny - vavřín vznečený, madeirský mahagon, madeirské borůvky a madeirské orchideje. Cestu v pravidelných intervalech lemují duby letní a platany javorolisté.



Po půlhodině cesty přítmým tohoto nádherného lesa se před námi otevírá dech beroucí vyhlídka Balcões obklopená zelenými údolími charakteristickými pro místní vavřínové lesy pralesovitého typu, tzv. laurisilva. Tyto lesy původně pokrývali většinu evropského kontinentu, ze kterého postupně se změnou klima vymizely a jeho pozůstatky zůstaly jen v Makaronésii (Madeira, Azory, Kanárské ostrovy). Tyto lesy jsou stále vlhké, jsou tedy významným producentem vody, která vzniká srážením mlhy na listech rostlin, z kterých proniká ve velkém množství do půdy a později tvoří prameny a potůčky. Z vyhlídky můžete spatřit hydroenergetickou plantáž Fajã da Nogueira, která zásobuje celou oblast Santany.



Krásný výhled máme také na "střechu Madeiry", zubatou siluetu jejich nejvyšších vrcholů Pico Ruivo (1861 m), Pico do Areeiro (1817 m) a další velikány Pico do Gato, Pico das Torres a majestátní skalnatý útvar Penhad'Águia.



Dáváme si tu svačinku, kterou nám zpestřuje malý okřídlený návštěvník, který se nás vůbec nebojí a sedá si na skálu hned vedle nás. Nevím přesně, jak se tento ptáček jmenuje, ale zjišťujeme, že toto místo je pro pozorování ptáků jako stvořené. Nejzajímavější je králíček ohnivý, nejmenší evropský pták. S trochou štěstí tu můžete spatřit i pěnkavu obecnou, konipase horského, kosy, červenky a dokonce i káně nebo vzácného madeirského holuba trocaz. Nám tu proběhla i zvláštní ještěrka.





Levada do Furado (PR10)


11 km, 3-4 hod, jednoduchý terén, start: Ribeiro Frio, cíl: Portela

Tato leváda začíná v Ribeiro Frio (stejně jako předchozí Balcoes), což v překladu znamená chladná řeka. Zastavujeme se tu na pstruží farmě, kde se ve velkých kádích líhnou a chovají pstruzi duhoví, kteří jsou potom vypouštěni do dalších bystřin a říček Madeiry, čímž udržují a zvyšují svou populaci. Je tu i restaurace, kde si můžete dát duháče na talíři v nejrůznějším provedení.



Trasa vede podél levády Serra do Faial ve výšce 860 metrů a postupně klesá až do vesnice Portela. Tato leváda je jednou z nejstarších a nejkrásnějších na Madeiře. Pyšní se tím nejlepším z přírodního dědictví ostrova plného vzácné fauny a flóry. Nejrůznější odstíny zeleně tu naplňují oči i duše výletníků, kteří si sem přícházejí užít toto mírumilovném prostředí, do kterého se občas skrz husté větve stromů probojují paprsky sluníčka. Ty potom kreslí po stezce klikaté obrázky a zrcadlí se ve vodě levády tiše zurčící podél cesty. Když se do jejích vlnek zahledíte a budete mít zrovna štěstí, můžete v ní spatřit uhánějícího pstruha duháče, který do ní byl nasazen a její chladný proud si rychle oblíbil.





Místní vegetaci vévodí jednoznačně vavříny, kterými jsou místní lesy typické. Dvacet procent povrchu Madeiry tyto vavřínové pralesy pokrývají už od třetihor, takže tu můžete podniknout opravdovou cestu do pravěku :-).  Kráčíme pod korunami tak vzácných stromů, jako je vavřín azorský, obaleň páchnoucí, hruškovec a jachovec a  pod nohami nám kvetou raritní kytičky isoplexis, hadinec převislý, kopretinovec dřevnatý, prstnatec a spousta druhů kapradin. 






To, co nás ale na levádách baví ze všeho nejvíc jsou ty výhledy! Nejexponovanější část vede po krkolomných římsách těsně obepínajících skalní stěny. A vedou pěkně vysoko, až se mi občas trochu rozklepou kolena, když kráčím po uzounkých cestičkách podél tekoucího kanálu. Místy, už není kam šlápnout, a tak je cestička proražená skrze skálu do malebných tunelů, které levádě ještě přidávají na dobrodružnosti. Užíváme si každý krok, takováhle turistika nás fakt baví!






Závěrečnou část trasy klesáme do údolí, kde se totálně mění krajina a okolní vegetace. Z hor se najednou ocitáme na bujarých rozkvetlých loukách, kudy nás stále vede zvuk zurčící levády až do Portelly, kde po pokochání dalším krásným výhledem nasedáme na autobus zpátky do Funchalu. 






1 komentář:

  1. Ale spousta zeleně! Určitě bych chtěl takhle cestovat, díky vám už plánuji!

    OdpovědětVymazat